TĚŇLAG

TĚŇLAG (zkr. z rus. Těňkinskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] Dalstroja neboli čes. Těňkinský nápravněpracovní tábor Dalstroje).

Další oficiálně používané označení: Těňkinskij ispravitělňo-trudovoj lager Glavnogo upravlenije Severo-Vostočnych ispravitělno-trudovych lagerej nebo zkr. Těňkinskij ITL USVITLa.

Zřízen: 20. 9. 1949 zpočátku jako táborové oddělení při Těňkinské báňské správě (rus. Těňkinskoje gornorudnoje upravlenije [GRU]).

Zrušen: 29. 6. 1956.

Byl podřízen: v letech 1951─1952 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Dalstroje (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Dalstroja nebo zkr. GU IT lagerej Dalstroja) 1 a v letech 1953─1956 Hlavní správě severovýchodních nápravněpracovních táborů (rus. Glavnoje upravlenije Severo-Vostočnych ispravitělno-trudovych lagerej nebo zkr. USVITL).

Nacházel se: v severovýchodní Sibiři na Dálném východě v Magadanské oblasti 2.

Správa sídlila: 270 km severozápadně od Magadanu v osadě (dnes město) Usť-Omčug 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 9. 1951 17990 4; 1. 3. 1952 15517 5; 1. 8. 1953 8863.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba zlata na ložiscích Gvardějec, Gastellově a Vorošilovově; geologické mapování a průzkum (včetně důlního) Armaňského naleziště, Butygyčagského naleziště, Chenikadžinského naleziště, Kadykčanského naleziště, Určanského naleziště a Porožistého naleziště; geologický průzkum Inského naleziště a Maralinského naleziště; těžba zlata na rýžoviscích Lesnoj a Zolotoj; práce v zlatonosném dole a v úpravárenském závodu Určan; důlní činnost na nalezištích Duskaňja, Pioněr, Buďonného, Vetrennyj, Bodryj a Timošenkovo; práce ve zlatonosném dole Chenikandža 6; těžba dřeva; provoz elektrárny; dopravní služby; stavební a opravárenská činnost.

  1. O Dalstroji viz Sevvostlag pozn. 3. ↩

  2. Podle průzkumu ruských historiků mezi pamětníky bylo na území Magadanské oblasti více než půldruhé desítky táborových správ s téměř 220 táborových jednotkami (základními tábory). ↩

  3. Název tábora byl odvozen zřejmě od rozmístění základního tábora v lokalitě řeky Ťěňky. ↩

    Podle pamětníků byly přímo v Usť-Omčugu tři tábory: mužské Komendantskij a Grovskij a ženský Zarečnyj.

  4. Z toho 1930 žen a z nich 338 odsouzených k těžkým nuceným pracím. ↩

    565 mužů odsouzených k těžkým nuceným pracím.

  5. Z toho 1473 žen. ↩

    3732 vězňů bylo odsouzených k těžkým nuceným pracím.

  6. Vzpomínky pamětníků nám umožňují seznámit se také s vnitřní strukturou Těňlagu. ↩

    U každého pracoviště (ať na rýžovisku nebo nalezišti či při dole) byla obvykle zřízena detašovaná táborová jednotka. Pamětníci vzpomínají například na mužské tábory u Gastellova ložiska nebo Vorošilovova ložiska, na tábor v Armani a na mužský tábor Butygyčagu, na společný mužský a ženský tábor v Chenikandže (kde byl rovněž tábor válečných zajatců), na další společné mužské a ženské tábory při dolech Duskaňja a Pioněr, na mužské tábory při Buďonného ložisku, u dolů Pioněr a Vetrenyj, na tábor při Timošenkově ložisku nebo na dolu Lesnoj (všechny viz) a někteří připomínají také tábor u dolu Zolotoj; a všechny patřily spolu s dalšími zařízeními do Těňlagu.

    A obdobně musíme pohlížet na každý táborový komplex: jen výjimečně šlo o pouze o jediný tábor. To jenom název klamal!

    Dnes jsou lokality někdejších táborů Těňlagu většinou opuštěny a pouze někde zůstaly nevelké hornické osady.