TĚMLAG

TĚMLAG (zkr. z rus. Těmnikovskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Těmnikovský nápravněpracovní tábor).

Zřízen: 6. 6. 1931 po likvidaci SEVERNÍCH TÁBORŮ JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ (viz).

Zrušen: 12. 10. 1948 reorganizováním na DUBRAVLAG (viz).

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. GULAG OGPU SSSR) a Zplnomocněnému zastoupení Jednotné hlavní politické správy SSSR v Středovolžském kraji (rus. Polnomočnoje predstavitělstvo Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR po Sredně-Volžskomu kraju nebo zkr. PP OGPU SSSR po Sredně-Volžskomu kr.) 1; od 20. 6. 1934 Zplnomocněnému zastoupení Jednotné hlavní politické správy SSSR v Gorkijském kraji (rus. Polnomočnoje predstavitělstvo Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR po Gorkovskomu kraju nebo zkr. PP OGPU SSSR po Gorkovskomu kr.) a od 22. srpna 1934 Správě Lidového komisariátu vnitra SSSR v Středovolžském kraji (rus. Upravlenije Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR po Gorkovskomu kraju nebo zkr. UNKVD po Gorkovskomu kr.); od 8. 5. 1935 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu (později Ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD [MVD] SSSR).

Nacházel se: ve středním Povolží na severozápadě dnešní Mordvinské republiky v rámci Ruské federace v Zubovo-Poljanském okrese a v Těmnikovském okrese a v sousední Nižegorodské oblasti v Sarovském okresu 2.

Správa sídlila: v Mordvinsku na severu Zubovo-Poljanského okrese v obci Javas na břehu stejnojmenné řeky 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: průměrný stav v roce 1931 17000 4; průměrný stav v roce 1932 22166; průměrný stav v roce 1933 30978; 1. 1. 1934 22541; průměrný stav v roce 1934 28329; 1. 1. 1935 30912; průměrný stav v roce 1935 26361; 1. 1. 1936 20974; průměrný stav v roce 1936 19295 5; 1. 1. 1937 25544; 1. 1. 1938 17921; 1. 10. 1938 20774 6; 1. 1. 1939 22821; 1. 1. 1941 17865; 1. 7. 1941 16925; 1. 1. 1942 15391; 1. 4. 1942 14343 7; 1. 1. 1943 14896 8; 1. 1944 11688; 1. 1945 12859; 1. 1. 1947 15803; 1. 1. 1948 19419; 1. 8. 1948 13877 9.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba dřeva 10; výroba předmětů širokého potřeby: oděvy (v letech 1942─1943 stejnokroje pro Rudou armádu), obuv, dřevěný otop, dřevařské výrobky, pletené výrobky, výrobky z konopí a juty (v roce 1942 výroba speciálních obalů na munici), impregnační prostředky na dřevo; stavba druhé koleje na železniční trati Rjazaň─Poťma; stavba Unževetlužské železniční odbočky; práce v zemědělství; práce pro Těmnikovský průmyslový kombinát Hlavní správy nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu (později Ministerstva) vnitra SSSR (rus. Těmnikovskij promyšlennyj kombinat Glavnogo upravlenija ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR nebo zkr. Těmnikovskij promkombinat GULAGa NKVD [MVD] SSSR): krejčovství, výroba dřevěných výrobků (nábytek, skřínky rozhlasových přijímačů, šachové figurky, figurka hry v dámu), práce v lesním hospodářství.

  1. Jednotná hlavní politická správa SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenije SSSR) byla do roku 1934 předchůdkyní všesvazového Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR). ↩

  2. Během existence Těmlagu šlo postupně nejprve o Mordvinskou autonomní oblast (do roku 1928 okruh) v rámci Středovolžského kraje (ještě předtím do roku 1929 Středovolžské oblasti) a od roku 1936 o Mordvinskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. ↩

    Ještě v roce 2003 bylo v Mordvinské republice sedmnáct komplexů Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF) s mnoha desítkami táborů.

  3. Podle záznamů, které v březnu 1932 pořídila polská pohraniční stráž (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) se skupinou Poláků, propuštěných ze sovětských táborů výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku, tvořilo v roce 1931 Těmlag několik desítek táborových středisek rozložených podél devadesát kilometrů dlouhé železniční tratě; 17. táborové středisko sloužilo jako rozřaďovací (tranzitní) tábor. Propuštění polští vězni rovněž vypověděli, že až do počátku roku 1931 byli vězni Těmlagu umístěni ve stanech a teprve potom byly postaveny dřevěné baráky. ↩

    V Zubovo-Poljanském okresu ještě v roce 2003 sídlilo šest správ Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF); z toho dvě v Javasu.

  4. Podle v roce 1932 propuštěných Poláků byly v  roce 1931 do Těmlagu převedeny ze Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR a ze Siblagu (oba viz) početné kontingenty vězňů, odpykávajících si tresty za kriminální činy, a především kulaků, odsouzených k pobytu v táboře za odpor proti tehdy násilně probíhající kolektivizaci sovětské vesnice (o kulacích viz Narymlag pozn. 3); podle těchto svědectví počet vězňů Těmlagu tehdy dosáhl až 36 tisíc. ↩

  5. Porovnání průměrného stavu v letech 1934─1936 se stavem k 1. 1. každého roku ukazuje na neustálé střídání vězňů přemisťovaných do jiných táborů a zřejmě nepřetržitý přísun nových kontingentů. ↩

  6. 6996 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 4816 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  7. Z toho 4867 žen. ↩

    6879 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  8. Z toho 6294 žen. ↩

    4765 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  9. Z toho 4371 žen. ↩

  10. Hlavním odběratelem vytěženého dřeva byla sovětská metropole; v roce 1932 zásobování Moskvy dřevem zajišťovalo 18700 vězňů. V roce 1934 třetina veškerých dodávek dřeva do Moskvy pocházela z Těmlagu. ↩