TAGILLAG

TAGILLAG (zkr. z rus. Tagilskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Tagilský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používané označení: Nižnětagilskij ispravitělno-trudovoj lager (ITL); Tagilstroj.

Zřízen: 27. 1. 1942 z nápravněpracovní kolonie Správy nápravněpracovních kolonií Správy Lidového komisariátu vnitra SSSR ve Sverdlovské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Upravlenija Narodnogo komissariat vnutrennich děl po Sverdlovskoj oblasti nebo zkr. UITLK UNKVD po Sverdlovskoj obl.) 1.

Zrušen: 29. 4. 1953.

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě táborů průmyslové výstavby Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promyšlennogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GLAVPROMSTROJ či GULPS NKVD SSSR); potom od 24. 4. 1946 Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR ve Sverdlovské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva vnutrennich děl SSSR po Sverdlovskoj oblasti nebo zkr. UITLK UMVD po Sverdlovskoj obl.); od 27. 2. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR) prostřednictvím Správy nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR ve Sverdlovské oblasti a konečně od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR).

Nacházel se: na středním Uralu ve Sverdlovské oblasti 2.

Správa sídlila: v městě Nižnij Tagil 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 4. 1942 24025 4; 1. 1. 1943 43423 5; 15. 5. 1943 37000 5; 1. 1. 1944 25712 6; 1. 1. 1945 17003; 1. 1. 1946 13610; 1. 1. 1947 16329; 1. 1. 1951 20005 7; 1. 1. 1952 18945; 1. 3. 1953 17875 8.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba Novotagilského hutního závodu 10 a koksárenského závodu v Nižním Tagilu (zabezpečovali vězni z táborových rajonů č. 1 a č. 2); stavba provozů kovových konstrukcí (vězni pracovali na projektech) 9; stavba závodu ohněvzdorných materiálů (zabezpečovali vězni z táborového rajonu č. 4) 10; stavba objektu Vysokogorské báňské správy; stavba Severolebjažského rudného dolu; výstavba hrudkovny a aglomeračního závodu; stavba objektu Goroblagodatské báňské správy; bytová výstavba; práce v závodu 63 Lidového komisariátu muniční výroby SSSR (rus. Narodnyj komissariat bojepripasov SSSR nebo zkr. NKB SSSR); výroba plynových generátorů; práce pro Stavbu 865 11; stavba tankodromu a vnitropodnikové silniční sítě v závodu 183 Lidového komisariátu výroby tanků SSSR (rus. Narodnyj komissariat tankovogo proizvodstva SSSR nebo zkr. Narkomtankprom SSSR) 12; práce v kamenolomu; práce v cihelně a ve vápence; práce v závodu na výrobu struskového kamene; výroba cementu; stavba výrobny potravinářských kvasnic; stavba tepelné elektrárny; stavba sběrné kalové nádrže a hráze na řece Čeremšance 13; oprava přehrad; těžba písku; pomocné zemědělské práce; těžba dřeva; práce v sovchozech Aksaricha v Kamyšlovském okresu ve Sverdlovské oblasti a Tamankul v Dalmatovském okresu v sousední Kurganské oblasti (zabezpečovali vězni táborového rajonu č. 11); stavba železniční odbočky; práce v Lobveském dřevařském kombinátu; rekonstrukce Čornoistočinské přehrady (všechny práce na vohohospodářských zařízeních zabezpečovali vězni z táborového rajonu č. 7) 14; od ledna 1953 práce pro Tagilstroj - stavební práce, těžba dřeva, zemní práce, zpracování dřeva, provozní práce a nakládka materiálu ve Stavebním trustu 88 Ministerstva strojírenského průmyslu SSSR (rus. Strojtrest 88 Ministěrstva mašinostroitělnych predprijatij SSSR) 15; stavební činnost a těžba dřeva pro Čeljabmetallurgstroj (všechny práce v lese zabezpečovali vězni z táborových rajonů č. 9 a č. 14); práce v závodu 56 Ministerstva průmyslu zemědělských strojů SSSR (rus. Ministěrstvo selskochozjajstvennogo mašinostrojenija SSSR); těžba rudy pro Goroblagodatskou báňskou správu Ministerstva hutnictví železa a oceli SSSR (rus. Ministěrstvo čornoj metallurgii SSSR nebo zkr. MČM SSSR) 16; provozní práce pro Uralvagonzavod Ministerstva průmyslu dopravních strojů SSSR (rus. Ministěrstvo transportnogo mašinostrojenija SSSR) 17; nábytkářská výroba; krejčovské práce; výroba plstěné obuvi (všechnu výrobu výstroje vězňů zabezpečovali vězni z táborového rajonu č. 8).

  1. Kolonie se nacházela u obce Krasnyj Kameň a k 21. 12. 1941 ji tvořilo 23 kamenných baráků s 3587 vězni. ↩

  2. K 15. 5. 1943 tvořilo Tagillag osmnáct táborových jednotek sestávajících z 26 úseků částečně rozmístěných na území stavby Novotagilského hutního závodu a částečně v okruhu 30-200 km kolem Nižního Tagilu. ↩

    Po reorganizaci koncem roku 1946 byl Tagillag rozdělen zpočátku na čtrnáct a později na osmnáct táborových rajonů s deesti zvláštními tábory a desítkami dalších útvarů.

    1. táborový rajon dodával tehdy více než čtyři tisíce vězňů na stavbu vysokých pecí a stavbu tepelné elektrárny; 2. táborový rajon poskytoval téměř dva a půl tisíce vězňů na stavbu koksárenského závodu a stavbu koksovacích baterií; 4. táborový rajon stavěl závodu ohněvzdorných materiálů; 5. táborový rajon se 6. táborovým rajonem dodávaly pracovní sílu do dvou závodů kovových konstrukcí, do automobilových opraven a do slévárny a válcovny Novotagilského hutního závodu; 7. táborový rajon stavěl různá vodohospodářská zařízení (místní vodovodní síť, aglomerační kombinát a Verchně-Vijskou přehradu na řeje Vije), 8. táborový rajon umístěný v části Nižního Tagilu zvané Krasnyj Kameň tvořily krejčovské dílny a později další řemeslnické provozy; 9. táborový rajon severovýchodně od Nižního Tagilu v osadě Jasva v dnešním Krasnouralském okresu zabezpečoval různé stavby v okolí Nižního Tagilu, 11. táborový rajon byl umístěn naopak na jihovýchodním okraji Nižního Tagilu v Petrokamensku v dnešním Prigorodném okresu a provozoval zemědělskou výrobou, 14. táborový rajon sídlil rovněž na jihovýchodě města v osadě Reši a vězni pracovali v lese a 15. táborový rajon byl detašován až v Tule pro přesun vysoké pece do Nižního Tagilu (viz pozn. 10).

    Smutně proslulým byl 13. samostatný trestný úsek (rus. otdělnyj štrafnoj učastok nebo zkr. OŠU) na sever od Nižního Tagilu asi sedmnáct kilometrů od vesnice Balakino v polesí Vinnovka nedaleko stejnojmenné řeky; nedaleko odtud v opuštěných měděných dolech jsou masové hroby. Kromě toho měl tábor dalších osm velkých hřbitovů (viz rovněž pozn. 7).

    Ještě v roce 2003 bylo v Nižním Tagilu sídlo pěti správ Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF) s více než deseti tábory.

  3. Současně se vznikem Tagillagu byly do Nižního Tagilu směřovány početné transporty nuceně pracovně nasazených (mobilizovaných) občanů SSSR německé národnosti (bývalých vojáků z povolání působících v Rudé armádě); později přibyli ještě zvláštní přesídlenci ze Střední Asie a Poláci z východních území SSSR. Část byla umístěna ve zvláštních osadách zvláštní osada (rus. specialnyj posjolok nebo zkr. specposjolok) a část v táborových střediscích rozmístěných po celé oblasti; například 270 km jižně od Nižního Tagilu v zemědělském táborovém středisku Tomakul nebo ještě dál v zemědělském táborovém středisku Aksaricha ve vesnici Kamyšov. ↩

    Dnes žije v Nižním Tagilu téměř 400 tisíc obyvatel a téměř jednu třetinu stále tvoří bývalí zvláštní přesídlenci nebo jejich potomci.

    O zvláštních osadách viz Lokčimlag pozn. 3 a Narymlag pozn. 1.

  4. Podle jiných údajů 30080. ↩

    Tábory nebyly připraveny na takové množství vězňů. Na jednoho vězně připadaly pouze 2-3m3 prostoru a chyběla základní výstroj; v zimě 1942 bylo přes deset procent vězňů bez obutí (chodili ve sněhu bosi) a sedmdesát procent muselo spát na holých pryčnách.

    10630 vězňů v průběhu roku 1942 zemřelo.

  5. „Ubytovací“ kapacitu Tagillagu tehdy tvořily 103 baráky a 57 zemljanek. ↩

  6. 7090 vězňů v průběhu roku 1943 zemřelo; z toho 5257 s diagnózou poruchy výživy tkání a organismu (dystrofie; rus. alimentarnaja distrofija) a pelargy (onemocnění vyvolané nedostatkem vytaminu B2 neboli tzv. lombardské malomocenství; rus. pellarga). ↩

    Někteří ruští publicisté označují Tagillag za tábory smrti.

    Vysoká úmrtnost ve všech tehdejších nápravněpracovních táborech vedla Lidový komisariát vnitra SSSR k vydání na počátku zimy 1943 rozkazu: „1. Vedle pohřbívání každé mrtvoly samostatně je dovoleno pohřbívat ve společných hrobech vždy několik mrtvol dohromady. 2. Je dovoleno pohřbívat mrtvoly bez rakví a bez oblečení.“

  7. Z toho 5085 žen. ↩

    4876 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  8. Z toho 4711 žen. ↩

    3187 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  9. V Závodu kovových konstrukcí 1 (rus. Zavod metaličeskich konstrukcij 1 nebo zkr. ZMK-1) a Závodu kovových konstrukcí 2 (rus. Zavod metaličeskich konstrukcij 2 nebo zkr. ZMK-2). ↩

    Práci na projektech zabezpečovali vězni vybraní podle původních povolání a soustředění do zvláštní projekční kanceláře (rus. osoboje konstruktorskoje bjuro nebo zkr. ORO); v slangu sovětských táborů se těmto vyčleněným útvarům říkalo zalejvárna (rus. šaraška od šarachaťsja neboli čes. uhýbat či stranit se).

  10. Dnes závod Tagil-Ogněupor na severním okraji města v Tagilstrojevské čtvrti. ↩

  11. Viz Stavba 865 s nápravněpracovním táborem. ↩

  12. Patrně 183. Charkovský tankový závod (rus. 183-j Charkovskij tankovyj zavod) evakuovaný po dobu války do Nižního Tagilu. ↩

  13. Levý přítok řeky Čusovoj. ↩

  14. Asi dvacet kilometrů od Nižního Tagilu. ↩

    U obce Čornoistinsk byla také umístěna táborová „ozdravovna“ neboli ozdravné profylaktické středisko (rus. ozdorovitělno-profilaktičeskij punkt nebo zkr. OPP; vězni tuto zkratku rozklíčovávali s černým humorem jako otděl podgotovki pokojnikov neboli čes. oddělení přípravy nebožtíků); ozdravovna byla spolu s ústřední vězeňskou nemocnicí s tisícem lůžek součástí 8. táborového rajonu; podrobněji o táborových ozdravovnách viz Čisťuňlag pozn. 1.

  15. Jiný (zřejmě válečný) název pro Uralvagonzavod (viz pozn. 15). ↩

  16. Pro vězně pracující v dole byl zbudován táborový rajon v městě Kušva. ↩

  17. Původně počátkem třicátých let zřízený Lidovým komisariátem těžkého průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat ťjažoloj promyšlennosti SSSR) pro výrobu velkokapacitních železničních nákladních vagonů. Od konce třicátých let začal rozvíjet stavební činnost. Za války působil zpočátku pod krycím označením Zvláštní stavebně-montážní jednotka č. 66 (rus. Osobaja stroitělno-montažnaja časť № 66 nebo zkr. OSMČ-66) a později jako Stroitělnyj trest 88 (zkr. Strojtrest 88). Dnes akciová společnost. ↩