TÁBOROVÉ ODDĚLENÍ ÚSTŘEDNÍ NEMOCNICE DALSTROJE

TÁBOROVÉ ODDĚLENÍ ÚSTŘEDNÍ NEMOCNICE DALSTROJE (rus. Lagernoje otdělenije [LO] Centralnoj bolnicy Dalstroja).

Další oficiálně používané označení: Otdělnyj lagernyj punkt (OLP) Centralnoj bolnicy.

Zřízeno: před 22. 5. 1951.

Zrušeno: mezi 1. 8. 1953 a 3. 9. 1953.

Podřízeno: v letech 1951─1952 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Dalstroje (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Dalstroja nebo zkr. GU IT lagerej Dalstroja) 1 a v roce 1953 Hlavní správě severovýchodních nápravněpracovních táborů (rus. Glavnoje upravlenije Severo-Vostočnych ispravitělno-trudovych lagerej nebo zkr. USVITL).

Nalézalo se: v severovýchodní Sibiři na Dálném východě v Magadanské oblasti.

Správa sídlila: v současném Jagodnojském okresu v obci Děbin 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 9. 1951 1378 3; 10. 7. 1952 2006 4; 1. 8. 1953 934.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: práce v nemocnici; práce v kojeneckém ústavu a pionýrském táboře 5; práce v pomocném hospodářství 6; obsluha elektrárny; práce ve strojírenských dílnách; zemědělské práce; těžba dřeva.

  1. O Dalstroji viz Sevvostlag pozn. 3. ↩

  2. Nedaleko obce byl v devadesátých letech zbudován pomník vězňům, kteří ve zdejší nemocnici zemřeli. ↩

  3. Z toho 289 žen. ↩

    27 vězňů odsouzených k těžkým nuceným pracím; z toho 2 ženy.

  4. Z toho 731 žen. ↩

    374 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  5. O kojeneckých ústavech viz Elgenské táborové oddělení pozn. 4. ↩

    Operativní rozkaz Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR) z 15. 8. 1937 O operaci represe žen a dětí zrádců vlasti (rus. Ob operaciji po represirovaniju žon i dětěj izmennikov rodiny) uložil:

    • „všechny děti odsouzených ve věku od jednoho až půldruhého roku do tří let umístit do dětských domovů a jeslí, nalézajících se v místě bydliště odsouzených a spravovaných Lidovým komisariátem zdravotnictví“ (rus. Narodnyj komissariat zdravochraněnija nebo zkr. Narkomzdrav či NKZdrav) příslušné republiky,

    • „všechny děti odsouzených ve věku od tří do patnácti let umístit do dětských domovů, nalézajících se v ostatních republikách a oblastech (podle stanovené dislokace) vyjma Moskvy, Leningradu, Kyjevu, Tbilisi, Minsku a přímořských a pohraničních měst a spravovaných příslušným Lidovým komisariátem školství“ (rus. Narodnyj komissariat prosvěščenija nebo zkr. Narkompros či NKPros).

    Vedení evidence těchto dětí bylo svěřeno Administrativně-hospodářské správě Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Administrativno-chozjajstvennoje upravlenije Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. AChU NKVD SSSR) a náčelníkům příslušných Lidových komisariátů vnitra bylo uloženo prověřit personál těchto dětských domovů a propustit všechny osoby „nespolehlivé, protisovětsky naladěné a demoralizované“ (rus. političeski neustojčivych, antisovětski nastrojennych i razloživšichsja) a nahradit je prověřeným a politicky spolehlivým kolektivem (rus. prověrennym, političeski naďožnym sostavom).

    Pro tyto dětské domovy často byly využívány kapacity po zrušených menších táborových jednotkách (táborech) nebo byly umísťovány přímo v zónách táborových komplexů; proto postupem času začali být jako pomocný personál těchto domovů využíváni rovněž vybraní vězni. Později byly tyto dětské domovy někdy provozovány dokonce společně s penitenciárními zařízeními pro děti a mládež, dětskými pracovními koloniemi (rus. dětskaja trudovaja kolonija) nebo pracovně výchovnými koloniemi (rus. dětskaja trudovaja vospitatělnaja kolonija), tedy bez rozlišování důvodů umístění dětí do uzavřených zařízení nalézajících se nejednou za ostnatými dráty.

    Ve výchovné praxi těchto dětských domovů bylo mnoho paradoxů: a jedním právě bylo organizování letních pionýrských táborů pro převychovávané děti a nezletilou mládež (a od první poloviny padesátých let i pro vězněné nezletilé odsouzené). Šlo o formu letní rekreace napodobující obdobné tábory, pořádané pro „svobodnou“ sovětskou mládež Všesvazovou pionýrskou organizací V. I. Lenina a kombinující pobyt v přírodě s politickým vzděláváním a často také brannou výchovou; podobné tábory organizované v padesátých až osmdesátých letech u nás Pionýrskou organizací nejprve Československého svazu mládeže a později Socialistického svazu mládeže nikdy nedosáhly takové politizace a militarizace. Pořádání pionýrských táborů pro násilně zadržované a později také vězněné děti a obsluha těchto táborů dospělými vězni bylo vskutku černým humorem.

  6. O pomocných hospodářstvích viz Olchovlag pozn. 1. ↩