TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI ODSOUZENÝCH VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 476

TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI ODSOUZENÝCH VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 476 (rus. lager Upravlenija po dělam osužďonnych vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 476 nebo zkr. lager UVPI MVD SSSR № 476) 1.

Vznikl v roce 1950 reorganizováním ze SVERDLOVSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 476 (viz). Nacházel se na středním Uralu ve Sverdlovské oblasti v hlavním městě oblasti ve Sverdlovsku (od roku 1991 znovu historický název Jekatěrinburg). K 1. 1. 1951 ho tvořilo devět táborových oddělení: přímo ve Sverdlovsku v jihovýchodní části města při gumárenském závodě a při závodu chemického strojírenství 2 a na východním okraji města uprostřed skalního komplexu nazývaného KAMENNÉ KOMŮRKY (rus. Kamennyje palatki), další v nejbližší aglomeraci města v osadě NIŽNIJ ISETSK a ostatní v  v blízkém ASBESTU, v DĚGŤARSKU a v REVDĚ a v Sysertském okresu v KLJUČECH a v TALICI 3. Stanovená kapacita 1600 zajatců a internovaných byla několikanásobně překročena a v roce 1953 bylo ve všech střediscích tohoto tábora 7110 zajatců a internovaných. Kontingent podle ruských historiků tvořili kromě Němců a Poláků také [v abecedním pořádku] Belgičané, Číňané, Finové, Holanďané, Italové, Japonci příslušníci národů Jugoslávie, Korejci, Lucemburčané, Maďaři, Rakušané, Rumuni, Slováci, Španělé a dokonce Švýcaři. Všichni pracovali v místních průmyslových závodech nebo v rudných dolech. V roce 1953 v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva vnitra SSSR č. 00576 povolit „písemný styk s příbuznými a přijímání balíčků odsouzeným válečným zajatců a internovaným, jakož i občanům jiných států odsouzeným [do nápravněpracovního tábora] vojenskými senáty Sovětské armády v zahraničí“ bylo ve Sverdlovsku zřízeno doručovací středisko označené jako tábor č. 476 p. schr. 5110/45 (rus. lager № 476 p/ja № 5120/44). V roce 1955 byl tábor zrušen 4. Viz rovněž ASBEST , BAŽENOVLAG, DĚGŤARSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 313, NIŽNĚISETSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 314 a PERVOURALSKLAG.


  1. O táborech pro odsouzené válečné zajatce a internované viz Asbest pozn. 2. 

  2. Dnes akciová společnost Uralský závod gumových technických výrobků (rus. otkrytoje akcioněrnoje obščestvo Uralskij zavod rezinovych těchničeskich izdělij nebo zkr. OAO Ural RTI) a akciová společnost Uralchimmaš (rus. OAO Uralchimmaš). 

  3. Každé oddělení mělo také vlastní hřbitov; na dochovaném hřbitově v Revdě je pochováno 417 a v Talici 177 zajatců a internovaných; jsou mezi nimi také zajatci a internovaní z nedalekého Děgťarského tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra SSSR č. 313. 

  4. Zbylo 65 zajatců a internovaných převedených do „normálních“ nápravněpracovních táborů.