TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR RATIBOŘ

TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR RATIBOŘ (rus. lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR g. Ratibor nebo zkr. lager NKVD SSSR Ratibor).

Byl zřízen na základě rozkazu Lidového komisaře vnitra SSSR z 10. května 1945 ¹ ve věznici v slezském městě Ratiboři (něm. Ratibor; pol. Raciborz) v dnešním jižním Polsku (dnešní vojvodství Slezské; pol. województwo Ślaskie). Šlo o dočasný tábor pro občany Německa a dalších zemí internované sovětskými orgány na území obsazeném Rudou armádou v oblasti činnosti vojsk 4. Ukrajinského frontu ².

Do zdejšího úřadu došla zpráva, že ve věznici v Ratiboři ve Slezsku jsou orgány Rudé armády zajištěni někteří českoslovenští státní příslušníci.

Mezi vězněnými je také bývalý poslanec čsl. strany lidové Mons. Dr. Augustin Vološin a československý štábní kapitán letectva Mikuláš Petrov.

Pokud jde o Mons. Dra Augustina Vološina, odvolávám se na předchozí dopis a jednání s Vámi, kdy Vám bylo sděleno, že na Mons. Dru Vološinovi má zájem náměstek předsedy vlády Mons. Dr. Šrámek. Pokud jde o československého štábního kapitána letectva Mikuláše Petrova, dovoluji si sděliti, že je československý státní příslušník a že má potvrzení o národní spolehlivosti od místního národního výboru na Smíchově ze dne 28. 6. 1945.

Byl bych Vám vděčen za brzkou zprávu, kdy propuštění uvedených do pravomoci československých orgánů bude provedeno, abych mohl referovati panu náměstkovi předsedy vlády Mons. Dru Šrámkovi.

Z dopisu Úřadu předsednictva vlády Republiky Československé č.: Kab. 774/45 I/Dr., zaslaného Ministerstvu národní obrany, hlavnímu štábu – oddělení pro styk se spojeneckými armádami 4. října 1945, příloha čj. 14798, uloženo ve Vojenském historickém archivu.

Podle zpráv, které máme k dispozici, v Ratiboři (Slezsko) se nachází ve věznici R. A. kolem 50 československých občanů, mezi nimi například: dr. Vološin Augustin, štábní kapitán Petrov Nikolaj, profesor Kopeckij Platon a j. osoby, které jako českoslovenští občané podléhají pouze československé jurisdikci a proto Vás prosím o opatření, aby tyto osoby byly co nejrychleji předány československým orgánům, o čemž mne laskavě informujte,

Z šifrovaného telegramu č. 297 náčelníka hlavního štábu generála Bohumila Bočka hlavnímu veliteli Skupiny sovětských vojsk v Německu maršálovi Georgiji Konstantinoviči Žukovovi, patrně z první poloviny října 1945, příloha čj. 14798, uloženo ve Vojenském historickém archivu v Praze, přeloženo z ruštiny.

K Vašemu dotazu ze dne 9. února 1946 č. j. 24.216/II-1/46 ve věci pátrání po zajištěných čsl. občanech R. A. sděluje Vám ministerstvo vnitra postup orgánů sboru národní bezpečnosti v Mor. Ostravě při intervenci u sovětských velitelů táborů.

Od začátku července do konce roku 1945 bylo repatriováno asi 360-380 čsl. příslušníků z ruských internačních táborů v Hor. Slezsku a to ponejvíce z tábora v Ratiboři. Repatriaci prováděl orgán oblastní úřadovny státní bezpečnosti v Mor. Ostravě a to jen na základě osobní intervence s příslušnými veliteli internačních táborů, se kterými byl ve styku.

Tábor v Ratiboři byl však rozpuštěn a internovaní byli odvezeni do jiných táborů jako Katovice, Lvov, Krakov a j. a současně byli přemístěni i velitelé a to neznámo kam. Tím bylo spojení přerušeno a nemohlo býti dosud navázáno.

Z dopisu Ministerstva vnitra č. Z/I-3651-15/4-46-10, zaslaného Ministerstvu zahraničních věcí 19. dubna 1946, došlo pod č. 71719/II-1/46, AMZV Praha.

Augustin Vološin n. ukr. Augustyn Vološyn (1874-1945). Rusínský kněz a politik. Od podzimu 1938 ministr a později předseda zemské vlády autonomní Podkarpatské Rusi. 14. března 1939 zvolen prezidentem Republiky Karpatská Ukrajina. Po maďarské záboru Podkarpatské Rusi žil v Praze. 15. května 1945 byl ze svého pražského bytu odvlečen komandem SMĚRŠe. Vzápětí byl letecky převezen do Ratiboře a v následujících dnech do Moskvy. V moskevské věznici 11. července 1945 zemřel. V době odeslání telegramu generála Bočka již tedy nebyl mezi živými.

Mikuláš (Nikolaj) Petrov (1895-?). Po ovládnutí Ruska bolševiky odešel do emigrace a od počátku dvacátých let žil v Československu. V roce 1924 vstoupil do československé armády. 12. května 1945 byl ze svého pražského bytu odvlečen komandem SMĚRŠe. Jeho další osud není znám a patrně zahynul v některém sovětském táboře.

Platon Kopeckij (1892-1982). Ruský historik a filolog. Od počátku dvacátých let žil v Československu. V květnu 1945 byl ze svého pražského bytu odvlečen komandem SMĚRŠe. Do Prahy se vrátil v roce 1947 (podle některých pramenů až v roce 1955).

Jan Šrámek (1870-1956). Český kněz a politik. Předseda Československé strany lidové. V letech 1929-1938 ministr a druhé světové války předseda československé exilové vlády v Londýně. V letech 1945-1948 náměstek předsedy vlády. Po uchopení moci v Československu komunisty od března 1948 až do své smrti internován.

Bohumil Boček (1894-1952). Český generál. Za první světové války bojoval v řadách Československého vojska na Rusi. Po německé okupaci Československa v roce 1939 odešel do zahraničí a působil v exilovém ministerstvu obrany v Londýně. Od října 1944 do dubna 1945 velel 1. československé samostatné brigádě v SSSR. Od května 1945 do dubna 1948 náčelník hlavního (generálního) štábu. Po uchopení moci v Československu komunisty byl v roce 1951 zatčen a odsouzen k doživotnímu žaláři. Zemřel ve vězení.

Georgij Konstantinovič Žukov (1896-1974). Sovětský maršál. Od roku 1918 v Rudé armádě. Za druhé světové války velitel vojsk četných frontů. V letech 1942-1945 první náměstek lidového komisaře obrany SSSR a zástupce Nejvyššího velitele (rus. Verchovnyj glavnokomandujuščij). 1945-1946 vrchní velitel (rus. glavnokomandujuščij) Skupiny sovětských vojsk v Německu. Později ministr obrany SSSR. Čtyřikrát byl vyznamenán řádem Hrdina Sovětského svazu.

O SMĚRŠi viz Lvovský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 275 pozn. 2.