TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 283

TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 283 (rus. lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 283 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 283).

Je uveden v seznamu táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR pro válečné zajatce a jejich dislokace ¹ z 1. března 1943 mezi tábory pro zajaté mužstvo. Jako místo dislokace je uvedena asi 240 km jižně od Moskvy železniční stanice Uzlovaja u města Stalinogorsk v Moskevské oblasti (dnes města Uzlovaja a Novomoskovsk v Tulské oblasti). Byl podřízen PROVĚŘOVACÍMU FILTRAČNÍMU TÁBORU LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 283 (viz); kontingent obou táborů tvořilo vedle několika set německých zajatců především více než sedm tisíc internovaných Poláků a sovětských občanů, vracejících se z Německa, kam byli odvlečeni na práci nebo příslušníků Rudé armády uprchlých z německého zajetí. V lednu 1945 přibyl z Polska transport s internovanými Poláky z Lublinského vojvodství a v dubnu další transport s příslušníky bývalé polské Zemské armády ¹ dosud soustředěným ve zvláštním táboře Lidového komisariátu vnitra SSSR v polském Lubartówu. Všichni pracovali v dolech Podmoskevské uhelné pánve v Moskevské oblasti a v Rjazaňské oblasti. Koncem roku 1945 byla část Poláků propuštěna a zbytek kontingentu převeden do STALINOGORSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 388 (viz). Viz rovněž STALINOGORSK.