ARŤOMOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 12

ARŤOMOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 12 (rus. Arťomovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 12 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 12).

Byl zřízen koncem roku 1945 na Dálném východě v Primorském (někdy čes. Přímořský) kraji 53 km severovýchodně od Vladivostoku v severní části poloostrova Muravjova-Amurského a správa sídlila v lokalitě železniční stanice Arťom nedaleko stejnojmenného hornického města. V táboře byli umístěni patrně především zajatí japonští vojáci a internovaní občané z Mandžuska a Koreje a zřejmě také bývalí příslušníci sovětské armády, kteří za války byli zajati Němci, což bylo komunistickým režimem považováno za „zradu“; všichni pracovali pro Dalstroj v místních uhelných dolech ¹. Tábor patřil mezi padesát sibiřských táborů zajatců a internovaných s vysokou úmrtností; při kontrole počátkem roku 1946 z 10311 zajatců a internovaných bylo jen za třetí dekádu ledna nahlášeno 32 úmrtí a v první dekádě následujícího měsíce dalších 32. Tábor zanikl počátkem roku 1948 a většina zajatců a internovaných byla převedena do jiných táborů.