SUZDALSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 160

SUZDALSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 160 (rus. Suzdalskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 160 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 160).

Je zmíněn již v dochovaných seznamech z 1. 3. 1943 s dislokací v centru evropské části Ruska v Ivanovské oblasti (později území Vladimirské oblasti) východně od Moskvy v starobylém městě Suzdal. Byl zřízen v prostorách bývalého Spaso-Jefimovského kláštera 1 místo dosavadního SUZDALSKÉHO ZVLÁŠTNÍHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR (viz). Zpočátku v něm byli soustředěni především zajatí vysocí důstojníci německé armády a rumuští a maďarští důstojníci, V roce 1944 byl několik měsíců mezi nimi také německý polní maršál Friedrich Paulus se svým štábem 2. Téhož roku přibyl rovněž kontingent 500 italských důstojníků a později ještě další italští zajatci 3. Tábor je uveden také ve výkazech z 10. 4. 1946 4.

  1. Klášter byl po uchopení moci bolševickým režimem zrušen a již v roce 1923 v něm byl zřízena věznice pro politické vězně označovaná tehdejší sovětskou byrokratickou terminologií jako izolátor Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. i. o. n. OGPU SSSR); později bylo všeobecně používáno zkratkové označení politizolátor (rus. politizoljator); v roce 1935 byla přejmenována na věznici zvláštního určení (rus. ťurma osobogo naznačenija). ↩

    Jednotná hlavní politická správa SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenije SSSR) byla do roku 1934 předchůdkyní všesvazového Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR).

  2. Podle pamětníků měl tábor několik táborových oddělení; v 6. táborovém oddělení byli soustředěni internovaní Španělé. ↩

  3. Na hřbitově v Suzdalu je pochováno 647 bývalých italských zajatců. ↩

  4. V letech 1946-1967 byla v klášteře umístěna kolonie pro mladistvé (rus. kolonija djla maloletnich); zpočátku pro chlapce a potom pro dívky. V roce 1967 byl vrácen pravoslavné církvi a v devadesátých letech zapsán na Listinu světového přírodního a kulturní dědictví UNESCO. ↩