SUSLONGERSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 100

SUSLONGERSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 100 (rus. Suslongerskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 100 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 100).

Byl zřízen počátkem roku 1943 ve středním Povolží na jihu Marijské autonomní sovětská socialistické republiky (dnes Marijská republika v rámci Ruské federace; mar. Republika Marij El 1) asi sedmdesát kilometrů od hlavního města republiky Joškar-Ola (dnes mar. Ëškar-Ola) v Zvenigovském okresu v lokalitě železniční stanice Suslonger z dosavadního MARIJSKÉHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE A INTERNOVANÉ (viz). Byli v něm soustředěni zajatí němečtí vojáci a Maďaři s Rumuny a především italští zajatci a také několik desítek Finů (ještě z doby finsko-sovětské války koncem roku 1939 a v prvních měsících roku 1940) a internovaní Poláci 2. Další údaje o táboru chybí a patrně byl v následujícím roce reorganizován na SUSLONGERSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 171 (viz).


  1. Rovněž Republika Mari El. 

  2. V květnu 1943 náčelník tábora požádal o přidělení tlumočníků z řad posluchačů a absolventů Vojenské vysoké školy cizích jazyků (rus. Vojennyj institut inostrannych jazykov): třiceti z němčiny a po pěti z maďarštiny, finštiny, italštiny a rumunštiny; všichni mu byli okamžitě přiděleni.