SUMGAITSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 328
SUMGAITSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 328 (rus. Sumgaitskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 328 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 328).
V dosud zveřejněných dochovaných dokumentech je zmíněn 10. 4. 1946. Byl rozmístěn ve východní části Ázerbájdžánu (od roku 1991 samostatná Ázerbájdžánská republika; ázerb. Azärbaycan Respublikas) na severním břehu Apšeronského poloostrova (ázerb. Abseron Jarimadasi) v lokalitě osady (dnes město) Sumgait (ázerb. Sumgayit) u ústí stejnojmenné řeky do Kaspického moře a kontingent tvořili zajatí Němci a maďarští a rumunští vojáci bojující po boku Německa proti Sovětskému svazu a internovaní Poláci a představitelé dalších národů. Podle pamětníků většinu průmyslových staveb a obytných domů v dnešním městě vybudovali němečtí zajatci a internovaní občané různých zemí 1. V následujícím roce byl tábor zřejmě reorganizován na BAKINSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 328 (viz) se správou v třicet kilometrů vzdáleném přístavu Baku (ázerb. Baki) na opačném konci Apšeronského poloostrova. Viz rovněž SALJANI.
-
Podle pamětníků po zrušení tábora stavěli budoucí město vězni z nápravněpracovních táborů rozmístěných podél Kaspického moře. ↩