STVOR

STVOR.

Pouze podle této vesnice nazývají pamětníci tábor nedaleko stejnojmenné skalnaté úžlabiny řeky Čusovoj 25 km od města téhož jména na středním Uralu na území dnešní Permské oblasti asi sto kilometrů východně od Molotova (původně do 1940 a od 1957 znovu Perm). Vznikl zřejmě v roce 1946 jako součást PONYŠSKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA (viz) a vězni (především z VORKUTLAGU [viz] po tamních masových vzpourách převedení odsouzení podle čl. 58 a 64 Trestního zákoníku RSFSR za kontrarevoluční činny) měli u ústí do Čusovoje řeky Ponyš budovat hydroelektrárnu. Byl součástí pětice táborů tvořené detašovaným táborem 9. KILOMETR (rus. 9-j kilometr) zřízeným ve vzdálenosti devíti kilometrů od města Čusovoj proti proudu řeky a určeným pro stavitele další hydroelektrárny na řece Vaškor (n. Vaškur), za ním následujícími tábory TORINO a STVOR, táborem u železniční stanice VSESVJATSKIJ a ještě o osmnáct kilometrů dál táborem s ústřední nemocnicí (rus. Centralnyj lazaret) na místě dnešní osady CENTRALNYJ 1. Současně byla vybudována sedm kilometrů dlouhá lesní úzkokolejná železnice spojující Stvor se zvláštními osadami (rus. specialnyj posjolok nebo zkr. specposjolok) VERCHNIJ ŠAJTAN a NIŽNIJ ŠAJTAN 2. V roce 1948 byl tábor ve Stvoru reorganizován na 1. táborové středisko 10. táborového oddělení Správy nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR v Molotovské oblasti (rus. lagernyj punkt № 1 lagernogo otdělenija № 10 Upravlenija ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva vnutrennich děl SSSR po Molotovskoj oblasti nebo zkr. LP № 1 LO № 10 UITLK UMVD po Molotovskoj obl.) 3 a v roce 1972 se stal součástí Nápravní kolonie VS-389/35 Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija VS-389/35 Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK VS-389/35 GUIN Minjust RF) známé jako PERM-35 4. Dnes je tábor s nedalekým kamenolomem a zarostlým hřbitovem s mizejícími hroby opuštěný a dostupný pouze po zanedbané lesní cestě z CENTRALNÉHO 5. Nad úžlabinou řeky na vápencové skále nazývané Pečka (rus. Kamna), která se měla stát součástí budované přehradní zdi, byl v létě 2002 vztyčen provizorní dřevěný kříž na památku zahynulých zdejších vězňů. Stavba Ponyšské hydroelektrárny byla opakovaně přerušována a nikdy nebyla dokončena; k poslednímu neúspěšnému pokusu o obnovení stavby došlo v letech 1988-2000.

  1. Na stavbě se podíleli také zajatci a internovaní z Ponyšského tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 519 (viz) nalézajícího se blízko nemocnice. Pracovali rovněž v nedalekém již zasypaném uhelném dole na břehu řeky a místní rybáři dodnes toto místo nazývají Berlín (rus. Berlin). ↩

  2. Viz Ponyšský nápravněpracovní tábor pozn. 2. ↩

    O zvláštních osadách viz Lokčimlag pozn. 3 a Narymlag pozn. 1.

    Na území dnešní Permské oblasti bylo v letech 1930-1950 více než 170 zvláštních osad!

  3. V roce 1949 se tábor ve Stvoru zřejmě měl stát součástí Kosvinlagu nahrazujícího zrušený Široklag (oba viz); k reorganizaci však nedošlo a tábor zůstal součástí Správy nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR v Molotovské oblasti. ↩

  4. Viz rovněž Molotovlag pozn. 2. ↩

  5. Viz rovněž Molotovlag pozn. 2. ↩