STAVBA HLAVNÍ SPRÁVY SILNIC MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 7 S NÁPRAVNĚPRACOVNÍM TÁBOREM

STAVBA HLAVNÍ SPRÁVY SILNIC MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 7 S NÁPRAVNĚPRACOVNÍM TÁBOREM (rus. Stroitělstvo Glavnogo upravlenija šossejnych dorog Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 7 i ispravitělno-trudovoj lager nebo zkr. Stroitělstvo GUŠOSDORa MVD SSSR № 7 i ITL).

Zřízena: 12. 10. 1949 1.

Zrušena: 29. 4. 1953 předáním táborových jednotek Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva spravedlnosti SSSR v Stavropolském kraji (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva justiciji SSSR po Stavropolskomu kraju nebo zkr. UITLK UMJu po Stavropolskomu kr.).

Byla podřízena: Hlavní správě silnic Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije šossejnych dorog Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUŠOSDOR MVD SSSR).

Nalézala se: zpočátku na jihovýchodě Ukrajinské SSR (dnes samostatná Ukrajinská republika) v Záporožské oblasti (ukr. Zaporizka oblast) a později v Rusku na severním Kavkazu v Stavropolském kraji.

Správa sídlila: na Ukrajině v městě Melitopol a později v Poltavské oblasti v Poltavě a na Kavkazu v lázních Pjatigorsk.

Oficiálně udávané počty vězňů: plánovaný stav 6300 2; 1950 4226; 1. 1. 1951 3618; 1. 1. 1952 2923; 1. 1. 1953 2444.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba silnice Charkov (ukr. Charkiv)─Simferopol (ukr. Simferopol) v úseku řeka Konskaja (ukr. Kinska)─Salkovo (ukr. Salkove); stavba silnice Kyjev (ukr. Kyjiv)─Charkov─Rostov na Donu v úseku Lubny (ukr. Lubni)─Poltava; stavba dálnice Armavir─Miněralnyje Vody 3 a Rostov na Donu─Dzaudžikau 4.

  1. Do zřízení tohoto komplexu dodával pracovní síly Stavbě Hlavní správy silnic Ministerstva vnitra SSSR č. 7 Pjatigorský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 424 (viz). ↩

  2. 9. 2. 1951 byl plánovaný stav zvýšen na 7500 vězňů. ↩

    Do komplexu nesměli být posíláni odsouzení za zvlášť nebezpečné trestné činy (kontrarevoluční činnost, banditismus, loupeže, krádeže) a recidivisté.

  3. Lázně ze skupiny kavkazských lázeňských měst Kavkazské minerální vody (rus. Kavkazskije miněralnyje vody). ↩

  4. Později Ordžonikidze a dnes Vladikavkaz nebo oset. Džaudžikau; na severním Kavkazu hlavní město Republiky Severní-Osetie-Alanie (oset. Cagat Iryston Respublika) v rámci Ruské federace. ↩