STAVBA HLAVNÍ SPRÁVY SILNIC LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 1 S NÁPRAVNĚPRACOVNÍM TÁBOREM

STAVBA HLAVNÍ SPRÁVY SILNIC LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 1 S NÁPRAVNĚPRACOVNÍM TÁBOREM (rus. Stroitělstvo Glavnogo upravlenija šossejnych dorog Narodnogo komissariáta vnutrennich děl SSSR № 1 i ispravitělno-trudovoj lager nebo zkr. Stroitělstvo GUŠOSDORa NKVD SSSR № 1 i ITL) 1.

Zřízena: 22. 7. 1942 přejmenováním VJAZEMLAGU (viz).

Zrušena: 4. 11. 1945.

Byla podřízena: Hlavní správě silnic Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije šossejnych dorog Narodnogo komissariáta vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUŠOSDOR NKVD SSSR).

Nalézala se: v jihozápadní části centra Ruska postupně v Rjazaňské oblasti a v Penzské oblasti.

Správa sídlila: zpočátku v železniční stanici Vad a později v městě Bědnoděmjanovsk.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1943 8440 2; plánovaný stav pro rok 1942 13000; 1. 5. 1943 7642; plánovaný stav pro rok 1943 12000; 1. 1944 6738.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba silnice Rjazaň─Penza─Kujbyšev (dnes Samara) v úseku Rjazaň─Šack a v úseku Nižnij Lomov─Penza 3.

  1. Ruští historici zjistili, že označení Správa stavby Hlavní správy silnic Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 1 (rus. Upravlenije stroitělstva Glavnogo upravlenija šossejnych dorog Narodnogo komissariáta vnutrennich děl SSSR № 1 nebo zkr. US GUŠOSDORa № 1) bylo používáno již v letech 1939─1941 pro Správu výstavby Západoukrajinské silnice č. 1 s táborem válečných zajatců (viz); příslušníci polské armády převezení po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu budovali napříč Ukrajinou dodnes fungující silniční tah Proskurivka─Ternopil─Lviv─Javoriv─hranice s Polskem. Po útoku Německa na SSSR v roce 1941 byl tento komplex zrušen a název byl proto „volný“. ↩

  2. Z toho 6450. ↩

    594 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  3. Po zrušení Stavby Hlavní správy silnic Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 1 s nápravněpracovním táborem převzala dostavbu silnice v úseku Nižnij Lomov─Kujbyšev (dnes Samara) nově zřízená Správa stavby č. 1 silnice Nižnij Lomov─Kujbyšev Hlavní správy silnic Lidového komisariátu vnitra SSSR s Penzským táborem Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 399 (rus. Upravlenije stroitělstvom [US] № 1 dorogi Nižnij Lomov─Kujbyšev Glavnogo upravlenija šossejnych dorog Narodnogo komissariáta vnutrennich děl SSSR [GUŠOSDORa NKVD] i Penzenskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl [GUVPI NKVD] SSSR № 399); zajatecký tábor byl umístěn v Penze. Pro dostavbu úseku Moskva─Nižnij Lomov byla zřízena Správa stavby č. 15 silnice Moskva─Nižnij Lomov Hlavní správy silnic Lidového komisariátu vnitra SSSR s Rjazaňským táborem Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 178 (viz); zajatecký tábor byl dislokován do Rjazaně. ↩

    Obdobné rušení a vzápětí zase zřizování organizací používajících a podle potřeby různě přemisťujících pracovní sílu vězňů a za druhé světové války a po ní také válečných zajatců nebylo neobvyklé. Šlo zřejmě jednak o důsledek chaotického byrokratického vyřizování požadavků různých odvětví národního hospodářství a jednak o záměrné zneprůhledňování celého sovětského systému nucené práce.