STAVBA 506 S NÁPRAVNĚPRACOVNÍM TÁBOREM

STAVBA 506 S NÁPRAVNĚPRACOVNÍM TÁBOREM (rus. Stroitělstvo 506 i ispravitělno-trudovoj lager [ITL]).

Zřízena: 12. 5. 1950 na základě usnesení politického byra Komunistické strany Sovětského svazu z 3. 4. 1950 o výstavbě 1000 km dlouhé železniční tratě Komsomolsk na Amuru─Pobědino na Sachalinu 1.

Zrušena: 29. 4. 1953 předáním táborových jednotek Odboru nápravněpracovních kolonií Správy ministerstva spravedlnosti SSSR v Sachalinské oblasti (rus. Otděl ispravitělno-trudovych kolonij Upravlenija Ministěrstva justiciji SSSR po Sachalinskoj oblasti nebo zkr. OITK UMJu po Sachalinskoj obl.) přeměněnému na Správu nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva spravedlnosti SSSR v Sachalinské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva justiciji SSSR po Sachalinskoj oblasti nebo zkr. UITLK UMJu po Sachalinskoj obl.).

Byla podřízena: Hlavní správě táborů železničního stavitelství Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS MVD SSSR) a od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR).

Nalézala se: na Dálném východě v Sachalinské oblasti na ostrově Sachalinu.

Správa sídlila: zpočátku nedaleko osady Děrbinskoje a později na břehu Alexandrovského zálivu v Tatarském průlivu mezi Ochotským a Japonským mořem v městě Alexandrovsk-Sachalinskij; nakonec krátce v Kirovském okrese v obci Tymovsk 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 10. 1950 1519; 1. 1. 1951 3761 3; 1. 1. 1952 12533 4; 1. 1. 1953 14165; 19. 5. 1953 8910.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba na Sachalinu železniční tratě Komsomolsk na Amuru─Pobědino v 327 km dlouhém úseku mys Pogibi─Pobědino s trajektem a tunelem pod Tatarským průlivem 5; těžba dřeva; splavování dřeva; nákladní automobilová doprava; výroba cihel a vápna; těžba kamene; práce v dřevozpracujícím kombinátu na železniční stanici Tymovskaja 6; práce ve strojních a automobilových opravnách; výroba oděvů a obuvi; zemědělské práce (rostlinná výroba).

  1. Současně byla zřízena také Stavba 507 s nápravněpracovním táborem (viz). ↩

  2. Ani místopisné údaje v dochovaných dokumentech zřejmě nejsou vždy přesné. V době zřízení táborového komplexu osada Děrbinskoje na středním Sachalinu na břehu řeky Tym již rok neexistovala a místo ní vzniklo právě Tymovskoje (tedy nikoliv Tymovsk). ↩

    Komplex nápravněpracovního tábora tvořila tři táborová oddělení se správami v osadách Poledinu, Voskresenském a Nyši. Táborová střediska byla rozmístěna v tajze podél trasy budované železnice; ještě před koncem roku 1950 bylo těchto středisek již deset a počátkem roku 1952 dokonce patnáct.

    Například táborové středisko č. 104 (logiku přidělování číslového označení neznáme) bylo umístěno v okolí osady Severnyj Chandas. Táborové středisko č. 105 blízko železniční stanice Izvěstkovaja (později osada Izvěstkovyj) a byli v něm soustředěni především vězni odsouzení pro kontrarevoluční činnost. Středisko č. 106 se zpřísněným režimem bylo u osady Dalgan. Středisko č. 205 bylo na místě dnešní obce Novo-Tymovo. Středisko č. 206 u osady Longari. Středisko č. 210 s přísným režimem bylo rozmístěno v okolí Uskova. Středisko č. 305 se zpřísněným režimem nedaleko osady Nyš. A táborové středisko č. 306 s kárným režimem u osady Lebedinskoje.

    Všechny tábory byly obehnány plotem z ostnatého drátu a přísně střeženy strážnými na strážných věžích. Vězni žili v provizorních barácích a podle oficiálního hlášení na jednoho vězně připadalo pouhých 1,22 m2. Chybělo základní vybavení (palandy, umyvadla, sudy na vodu) a stravování zajišťovaly polní kuchyně.

    Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných v první polovině padesátých let ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, mnozí vězni dokonce žili v zemljankách; vždy třicet mužů v jedné zemljance.

  3. Podle jiných údajů 3758. ↩

  4. Z toho 2268 žen. ↩

  5. Železniční trať s tunelem měly být slavnostně otevřeny v roce 1953 a definitivně hotovy v roce 1955. Po smrti J. V. Stalina v roce 1953 byly však obě stavby jako megalomanský projekt a „neodpovídající potřebám národního hospodářství“ zastaveny. Většina vězňů byla vzápětí propuštěna na základě tehdejší rozsáhlé amnestie ze 27. 3. 1953 a zbylí byli převedeni do zařízení zřízené Správy nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva spravedlnosti SSSR v Sachalinské oblasti. ↩

    Pamětníci a historici dodnes vedou spory o rozpracovanosti stavby tunelu; podle některých byla stavba tunelu teprve v počátcích a podle jiných naopak byl tunel téměř hotov a dnes je zatopen.

    V roce 2003 byl opět vznesen návrh spojit Sachalin s pevninou, tentokrát však mostem, který by umožnil využití především automobilové přepravy nákladů.

  6. Viz pozn. 2; rovněž železniční stanice se již tehdy správně jmenovala Tymovskoje. ↩