STAROBĚLSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE

STAROBĚLSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (rus. Starobělskij lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR dlja vojennoplennych) ¹.

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývaný: L5.

Byl zřízen rozkazem z 19. 9. 1939 ve východní části Ukrajinské SSSR (dnes samostatná Ukrajinská republika) ve Vorošilovgradské (dnes Luganská) oblasti v městečku Starobělsku (ukr. Starobilsk) a byl určen pro příslušníky polské armády převezené po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu ². Měl být připraven přijmout okamžitě pět tisíc internovaných a o čtrnáct dnů později ještě další tři tisíce. Nacházel se tři kilometry od železniční stanice Starobělsk v bývalém ženském klášteře Svaté Trojice a internovaní byli umístěni ve dvou chrámech vybavených pětiposchoďovými palandami a v deseti kamenných a sedmi dřevěných budovách ohrazených vysokou zdí a plotem z ostnatého drátu ³. Hlavní část kontingentu tvořili příslušníci jednotek dosavadní polské obrany Lvova. Již 11. 10. 1939 bylo v táboře 7352 internovaných polských vojáků. Všichni práceschopní byli nasazeni na vykládku a nakládku různého materiálu na železniční stanici. V březnu 1940 bylo většina kontingentu společně se dalšími internovanými z táborů v Ostaškově a Kozelsku na základě rozhodnutí politického byra Ústředního výboru Všesvazové komunistické strany (bolševiků) z 5. 3. 1940 popravena a pohřbena v Katyňském lese nedaleko Smolenska ⁴. V květnu 1940 byl tábor přeměněn na STAROBĚLSKÝ ROZŘAĎOVACÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz).