STAROBĚLSKÝ ROZŘAĎOVACÍ A TRANZITNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE

STAROBĚLSKÝ ROZŘAĎOVACÍ A TRANZITNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (rus. Starobělský sortirovočno-peresylnyj lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR dlja vojennoplennych).

Byl zřízen v květnu 1940 ve východní části Ukrajinské SSSR (dnes samostatná Ukrajinská republika) ve Vorošilovgradské (dnes Luganská) oblasti v městečku Starobělsku (ukr. Starobilsk) v bývalém ženském klášteře Svaté Trojice ze STAROBĚLSKÉHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz). Byli v něm soustřeďováni příslušníci polské armády a funkcionáři polské státní správy a úřadů převezení po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu 1. Ještě v červnu 1941 bylo v táboře 11900 internovaných. Po útoku Německa na Sovětský svaz byl tábor zrušen 2.

  1. Viz Andižanský tábor Správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 26 pozn. 1. ↩

  2. V letech 1942-1943 byl v klášteře umístěn německý zajatecký tábor pro zajaté rudoarmejce; po válce využíval objekty stavební závod. V devadesátých letech byl klášter vrácen pravoslavné církvi. ↩