STALINOGORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 388

STALINOGORSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 388 (rus. Stalinogorskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 388 nebo zkr. lager GUVPI MVD SSSR № 388).

Poprvé je zmíněn v dosud zveřejněných dokumentech v dubnu 1946. Nacházel se asi 240 km jižně od Moskvy v městě Stalinogorsk v Moskevské oblasti (dnes Novomoskovsk v Tulské oblasti). Navazoval na TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 283 (viz) a zajatci a internovaní Poláci pracovali v dolech Podmoskevské uhelné pánve v Moskevské oblasti a v Rjazaňské oblasti 1. Tábor je zmiňován také v záznamech z roku 1949. Počátkem následujícího roku po ukončení repatriace válečných zajatců z druhé světové války a části internovaných ze Sovětského svazu zpět do zemí svého původu byl zřejmě zrušen. Viz rovněž STALINOGORSK.


  1. Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, komplex sestával ze sedmnácti táborovýh středisek.