STALINO

STALINO.

Pamětníky vzpomínané tábory kolem tohoto města na jihovýchodě Ukrajiny ve Stalinské oblasti (od roku 1961 Doněck v Doněcké oblasti a od roku 1990 v samostatné Ukrajinské republice 1) byly zřejmě DONBASKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 280 (viz) 2 a od počátku roku 1945 PROVĚŘOVACÍ FILTRAČNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 240 (viz). V zajateckém táboře byli především němečtí vojáci. Oba tábory dodávaly pracovní sílu na obnovu válkou zničeného průmyslu v Donbasu a do místních uhelných dolů 3. V roce 1953 v souvislosti s rozhodnutím Ministerstva vnitra SSSR č. 00576 povolit „písemný styk s příbuznými a přijímání balíčků odsouzeným válečným zajatců a internovaným, jakož i občanům jiných států odsouzeným [do nápravněpracovního tábora] vojenskými senáty Sovětské armády v zahraničí“ bylo v městě Stalino zřízeno doručovací středisko označené jako tábor č. 280 p. schr. 5110/44 (rus. lager № 280 p/ja № 5110/44).

  1. Někteří pamětníci používají také původní název města Juzovka (podle zakladatele první zdejší hornické osady Johna Jamese Hughese); k přejmenování na Stalino došlo v roce 1924 a zřejmě ani po uplynutí téměř čtvrtstoletí to místní obyvatelé nepřijali. ↩

  2. O Donbasu viz Donlag pozn. 5. ↩

  3. Například obnovovali výrobu ve válečném průmyslu pro Lidový komisariáty muniční výroby SSSR (rus. Narodnyj komissariat bojepripasov SSSR nebo zkr. NKB SSSR). V dolech Doněcké kamenouhelné pánve bylo k 10. 5. 1945 nasazeno z různých táborů 82600 (!) zajatců a internovaných. ↩