SPRÁVA VÝSTAVBY ZÁPADOUKRAJINSKÉ SILNICE č. 1 S TÁBOREM VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ
SPRÁVA VÝSTAVBY ZÁPADOUKRAJINSKÉ SILNICE č. 1 S TÁBOREM VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ (rus. Upravlenije stroitělstva Zapadno-Ukrajinskoj dorogi № 1 i lagerja vojennoplennych nebo zkr. US Zapadno-Ukrajinskoj dorogi № 1 i lagerja v/p).
Další používaný název: Stavební tábor Hlavní správy silnic Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije stroitělstva Glavnogo upravlenija šossejnych dorog Narodnogo komissariáta vnutrennich děl SSSR № 1 nebo zkr. US GUŠOSDORa) nebo Rovenský tábor Lidového komisariátu SSSR pro válečné zajatce (rus. Lvovskij lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR dlja vojennoplennych).
Ve vzpomínkách pamětníků je také používáno pouze pojmenování města: Rovno.
Byla zřízena rozkazem z 25. 9. 1939 na západě Ukrajinské sovětské socialistické republiky (od roku 1990 samostatná Ukrajinská republika) v Rovnenské oblasti (dnes ukr. Rivnenska oblast) se sídlem správy v městě Rovno (ukr. Rivne) a měla zabezpečit rekonstrukci a dostavbu silnice Novohrad Volinskij─Rovno─Dubno─Lvov 1. Tábor byl rozdělen na jedenáct táborových úseků (rus. lagernyj učastok) a kontingent tvořilo 2500 příslušníků polské armády převezených po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu 2. Do 15. 12. 1939 měla být dokončena první etapa prací a silnice zprůjezdněna a internovaní pocházející ze západních území připojených k Ukrajinské sovětské socialistické republice a Běloruské sovětské socialistické republice (od roku 1990 samostatná Běloruská republika) měli být propuštěni. Byli však dál zadržováni a stavěli další úseky silnice. Počátkem roku 1940 byl kontingent rozšířen o několik tisíc Finů zajatých během finsko-sovětské války v zimě 1939-1940. V prosinci 1940 byl tábor reorganizován na LVOVSKÝ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz).