SOROKLAG

SOROKLAG (zkr. z rus. Sorokskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Sorocký nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používané označení: Soroko-Obozerskij ispravitělno-trudovoj lager (ITL).

Zřízen: 7. 5. 1938.

Zrušen: 8. 4. 1942.

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR) a od 4. 1. 1940 Hlavní správě železniční výstavby Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUŽDS NKVD SSSR) vzápětí přejmenované na Hlavní správu táborů železničního stavitelství Lidového komisariátu SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS NKVD SSSR).

Nacházel se: na severu Ruska v Karelo-Finské sovětské socialistické republice (od roku 1956 Karelská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) a později v Archangelské oblasti.

Správa sídlila: ve městě Bělomorsku u Bílého moře a později v obci Kodino 1.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 7. 1938 476; 1. 10. 1938 17360 2; 1. 1. 1939 17458; 1. 1. 1940 17941; 1. 1. 1941 52379; 1. 7. 1941 40164; 1. 1. 1942 21725 3; 1. 4. 1942 22289.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba druhé koleje na 664 km dlouhém úseku železniční tratě Soroka─Murmansk a 347 km dlouhé odbočky Soroka─Pleseckaja 4; stavba železniční tratě Soroka─Obozerskaja 5; stavba Sorockého závodu na hydrolýzu 6 a Oněžského závodu na hydrolýzu 7; stavba Oněžské železniční odbočky (27,5 km) a Chizavarské železniční odbočky (8,4 km); zemědělské práce.

  1. Dnes polopuštěná osada v Oněžském okresu. ↩

  2. 3472 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 5749 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  3. Z toho 740 žen. ↩

    7332 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  4. Osada Soroka spolu se železniční zastávkou Sorokskaja zanikla a v roce 1938 na jejich místě a na místě sousední vesnice Solunino vzniklo přístavní město Bělomorsk. ↩

  5. Trať ze Soroky podél jižního břehu Oněžské zátoky Bílého moře do železniční zastávky Obozerskaja v Archangelské oblasti byla budována jako strategická vedlejší trať dosavadního hlavního železničního tahu ze severu z Murmanska do Leningradu a po útoku Německa na Sovětský svaz v roce 1941 se stala jediným spojením severu s centrem země. Až do konce války zásobovala vojska Karelského frontu a dalších sovětských armád, snažící se dobýt zpátky Němci obsazená území Karélie a Murmanské oblasti, a naopak z murmanského přístavu převážela do centra země válečný materiál, který Sovětskému svazu poskytovaly USA v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu. ↩

    V sovětské literatuře o druhé světové válce je tato trať proto často nazývána Cestou života (rus. Doroga žizni). Podle pamětníků pouze vybudování 130 km dlouhého úseku na území Karelie stálo však tisíce životů vězňů z více než dvaceti táborů rozmístěných podél celé trasy.

    Táborová střediska byla na 17. km od Soroky nedaleko vesnice Šižňa, na 31. km u vesnice Suchoje na břehu řeky Kuzreky, na 46. km ve vesnici Virma, na 40. km v dnes již zřejmě zaniklé osadě Ladručje, tři táborová střediska byla na 57. km u budoucí železniční stanice Sumskij Posad, další byla na 62. km v městečku Čjornaja Lambina a na u budoucí železniční stanice Těgozero, následovaly tábory na 69. km, na 71. km u městečka Gabozero, na 75. km, na 79. km u budoucí železniční stanice Koležma, dva (podle některých pamětníků tři) tábory byly na 98. km v lokalitě budoucí osady Virandozero, na 105. km bylo táborové středisko u dnešní železniční stanice Ruiga, na 120. km byly opět tři (podle některých pamětníků čtyři) tábory nedaleko vesnice Ňuchča a na 129. km byl tábor u osady Malenga; dál již budování trati pokračovalo dalšími 220 km po území Archangelské oblasti.

  6. Podle ruských historiků patrně šlo o dnešní Sorocký lihovar. ↩

  7. Stálé významný výrobce líhu a lihových produktů a od roku 2003 také piva. ↩