SOLOVECKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR

SOLOVECKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR (rus. Soloveckij ispravitělno-trudovoj lager Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. Soloveckij ITL OGPU SSSR 1).

Další oficiálně používaná označení: Soloveckije lagerja osobogo naznačenija; Soloveckij lager prinuditělnych rabot osobogo naznačenija Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija (OGPU); Soloveckije i Karelo-Murmanskije lagerja; SLON; SLAG; SKMITL; USLAG; USLON.

Zřízen: 13. 10. 1923 ze SEVERNÍCH TÁBORŮ (viz).

Zrušen: 16. 11. 1931 a místo něj zřízen BĚLBALTLAG (viz).

Obnoven: 1. 1. 1932.

Znovu zrušen: 4. 12. 1933 a jen na Velkém Soloveckém ostrově ponecháno táborové oddělení podřízené BĚLBALTLAGU pro „kontingenty podle zvláštních pokynů“.

Byl podřízen: zpočátku 3. oddělení Zvláštního odboru Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. 3. otdělenije Specotděla Gosudarstvennogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. 3. otdělenije Specotděla GPU SSSR) 2; potom Správě táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Upravlenije lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. ULAG OGPU SSSR). Následovalo podřízení Hlavní politické správě Karelské autonomní sovětské socialistické republiky (rus. Glavnoje političeskoje upravlenije Karelskoj avtonomnoj sovětskoj socialističeskoj respubliki nebo zkr. GPU Karelskoj ASSR) a od 23. 5. 1930 Hlavní správě táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. GULAG OGPU SSSR); této správě byl tábor podřízen také po obnovení.

Nacházel se: na Soloveckých ostrovech a na dalších ostrovech v Oněžském zálivu Bílého moře a na různých místech na pevnině 3.

Správa sídlila: zpočátku na Velkém Soloveckém ostrově (rus. Bolšoj Soloveckij ostrov) a později v Karelo-Finské sovětské socialistické republice (od roku 1956 Karelská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) střídavě v osadě Kem u ústí stejnojmenné řeky do Bílého moře a v železniční stanici Mědvědžja gora nedaleko Oněžského jezera; po obnovení opět na Velkém Soloveckém ostrově.

Oficiálně udávané počty vězňů: 20. 9. 1923 3049 4; průměrný stav v IV. čtvrtletí 1923 2557; průměrný stav v I. čtvrtletí 1924 3331; průměrný stav v II. čtvrtletí 1924 3741; průměrný stav v III. čtvrtletí 1924 4145; průměrný stav v IV. čtvrtletí 1924 5044; průměrný stav v I. čtvrtletí 1925 5872; průměrný stav v II. čtvrtletí 1925 6369; průměrný stav v III. čtvrtletí 1925 7093; průměrný stav v IV. čtvrtletí 1925 7727; průměrný stav v I. čtvrtletí 1926 8289; průměrný stav v II. čtvrtletí 1926 8741; průměrný stav v III. čtvrtletí 1926 9578; 1. 10. 1926 9830 5; průměrný stav v IV. čtvrtletí 1926 10682; průměrný stav v I. čtvrtletí 1927 10943; průměrný stav v II. čtvrtletí 1927 11831; průměrný stav v III. čtvrtletí 1927 13326; 1. 10. 1927 12896 6; průměrný stav v IV. čtvrtletí 1927 14810; průměrný stav v I. čtvrtletí 1928 12909; 1. 4. 192813666; průměrný stav v období 1928/1929 21900; průměrný stav v období 1929/1930 65000; 1. 1. 1930 53123; 1. 6. 1930 63000 7; 1. 1. 1931 71800 8; průměrný stav v roce 1932 15130 9; průměrný stav v roce 1933 19287.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: v letech 1926─1927 těžba dřeva na Soloveckých ostrovech a v Karélii v oblasti Panozera; dobývání a zpracování rašeliny, rybolov v moři a v jezerech, zpracování mořských ryb, zemědělské práce, práce v cihelně, hrnčířská výroba, výroba vápna, kožařská výroba, zpracování tuků, práce ve strojírenských dílnách, nakládka a vykládka vlaků a stavba silnic; v letech 1928─1931 těžba dřeva, práce v lesním závodu v Kovdě, práce na pilách v Karélii, nakládka a vykládka vlaků, stavba železniční tratě Belaja─Apatity, stavba strategických silnic (Kem─Uchta, Louchi─Kestěňga, Vostočnaja Guba─Karmaselga, Parandovo─Tiškozero), rybolov, zemědělské práce; výroba spotřebního zboží (kožedělná výroba) a zahájení stavby Severního úseku Bělomořsko-baltské vodní cesty; v letech 1932-1933 především rybolov a výroba spotřebního zboží.

V letech 1926 bylo na severním Uralu zřízeno Višerské oddělení Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR; v roce 1929 bylo převedeno do Višlagu (viz). V Karélii bylo ve druhé polovině dvacátých let rovněž Kemské oddělení a později Sorokské oddělení; další oddělení byla na různých místech na severu Ruska. Například viz 3. oddělení Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR, Nivskij, 6. oddělení Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR a 11. oddělení Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR.

SEZNAM

československých příslušníků, vězněných v SSSR, ke stavu k 1. lednu 1931.

A/ V koncentračních táborech na Solovkách a v j. místech SSSR:

1/ MARTÍNEK Jaroslav narozen r. 1900, přísluší do N. Města nad Met., povoláním učitel; zatčen byl na Ukrajině v květnu 1927, odsouzen v lednu 1928 podle paragr. 58/10 za protisovětskou agitaci a propagandu k deseti rokům těž. žaláře s přísnou isolací. Trest odpykává si v Charkově; 28. VI. 1929 byl z charkovské věznice deportován do koncentračního tábora na Solovkách, kde se nachází až dosud. Intervence zastupitelství o udělení milosti a záměnu věznění na Solovkách za vyhoštění z SSSR neměly dosud příznivého výsledku. Od zastupitelství dostává pravidelně každý měsíc podporu.

2/ KOTLER Aleksandr narozen 31. X. 1892, přísluší do Semil, povoláním zlatník. Zatčen byl 17. X. 1928 v Moskvě a po více než 8-mi měsíčním věznění byl bez řádného soudu na základě rozhodnutí GPU pro ekonomickou kontrarevoluci (paragr. 58/7 trest. kodexu) deportován do koncentr. tábora na Solovky na dobu pěti let. Intervence zastupitelství, aby deportace cestou milosti byla změněna ve vyhoštění z SSSR, neměly dosud příznivého výsledku. Od zastupitelství dostává pravidelně každý měsíc podporu.

3/ PETRAŠ Jiří narozen 3. IX. 1901, přísluší do Ďáblic, okr. Praha-venkov. Studoval na vysoké umělecké škole v Kyjevě. Zatčen byl 31. I. 1929 orgány GPU v Kyjevě a odtud byl převezen do Butýrské *[správně Butyrské] věznice v Moskvě. Obviněn byl podle paragr. 58/8 a 58/10 – za spáchání teroristických aktů a z propagandy a agitace proti sovětské vládě. Řádným soudem souzen nebyl. Z rozhodnutí GPU byl deportován do koncentr. tábora na Solovky na dobu deseti let. Intervence zastupitelství o změnu deportace cestou milosti ve vyhoštění z SSSR byly až dosud zamítány stejně jako v případě A. Kotlera. Dostává od zastupitelství pravidelně každý měsíc podporu.*

4/ KOMOROUS Rud. narozen 12. II. 1895 v Čičově, okr. Plzeň, tamtéž je příslušný, povoláním sládek. Zatčen byl orgány GPU ve Stavropoli a obviněn podle paragr. 59/12 trest. kodexu – z porušení předpisu o operacích s valutou. Z rozhodnutí GPU byl vyhoštěn v listopadu 1930 do města Kustanaje v Kazakstanu *[správně Kazachstánu] na dobu tří let. Řádným soudem souzen nebyl. Zastupitelství intervenovalo u lid. komisariátu zahr. věcí, aby deportace do Kustanaje na dobu tří let byla mu změněna cestou milosti na vyhoštění z SSSR. Rozhodnutí se dosud nestalo, avšak zatím je věc na dobré cestě.*

5/ BALCAR Václav narozen 17. IX. 1880 v Nikolajevce, okr. Berdičev na Ukrajině, přísluší do Jablonného nad Orl., okr. Žamberk, povoláním rolník. Zatčen byl 7. srpna 1930 orgány GPU v Nikolajevce a bez řádného soudu deportován na sever na Popov *[čes. správně Popův] ostrov v Karelské republice, patřící do skupiny soloveckých ostrovů. U lid. komisariátu bylo několikrát intervenováno, avšak až dosud neobdrželo zastupitelství žádnou odpověď. Podpory nedostal.*

6/ ŠTOLC Jan narozen v Nikolajev, okres Berdičev, přísluší do Bílé Vody n. M., okr. Zábřeh, povoláním rolník. Zatčen byl dne 7. srpna 1930 orgány GPU ve vsi Nikolajevce současně s čsl. příslušníkem Václavem Balcarem. Řádným soudem souzen nebyl. Rovněž byl deportován na Popov ostrov *[čes. správně Popův] v Karelské republice (na Solovkách). Na své intervence v jeho prospěch u lid. komisariátu zahr. věcí zastupitelství dosud odpověď neobdrželo. Podpory nedostal.*

7/ ŠÍMA Jan narozen 22. VIII. 1882 v Nikolajevce, okr. Berdičev, přísluší do Ústí n. Orl., okr. Lanškroun, povoláním rolník. Zatčen byl orgány GPU a bez řádného soudu deportován do koncentr. táborů v severních oblastech. Touto dobou je ve 4. rotě Seklon [zkr. z rus. Severnyje koncentracionnyje lagerja neboli čes. Severní koncentrační tábory]* OGPU v Salvyčegodsku [správně Solvyčegodsku] v Severodvinské gubernii. Na několik svých intervencí v jeho prospěch zastupitelství až dosud od lid. kom. zahr. věcí odpověď neobdrželo. Podpory nedostal.*

8/ ŠÍMOVÁ Naděžda narozena r. 1886 v Nikolajevce, okr. Berdičev, příslušná je do Ústí n. Orl., okr. Lanškroun. Zatčena byla rovněž v Nikolajevce orgány GPU a bez řádného soudu z rozhodnutí těchto orgánů deportována do koncentračních táborů na severu RSFSR. Nachází se rovněž v táborech GPU v Salvyčegodsku *[správně Solvyčegodsku]. V její prospěch bylo intervenováno současně s J. Šímou, avšak lid. komisariát zahr. věcí nehledě na urgence, až dosud neodpověděl. Podpory nedostala.*

9/ KUNST Frant. zatčený byl současně s V. Balcarem a J. Štolcem 7. srpna 1930 v Nikolajevce na Ukrajině orgány GPU a bez řádného soudu na základě rozh. těchto orgánů byl deportován do koncentr. tábora na severu. Na několik intervencí zd. úřadu lid. komisariát zahr. věcí až dosud neodpověděl. Podpory nedostal.

10/ ŽĎARSKÝ Viktor nar. 2. II. 1894 v kol. Ivanovičích u Žitomíru na Ukrajině, přísluší do Litoboře, okr. Náchod, povláním rolník. Zatčen byl v květnu 1930 v Ivanovičích orgány GPU a na základě rozhodnutí těchto orgánů deportován byl do Sibiře do táborů zvláštního určení při Kánském *[správně Kanském] GPU. Posledně byl zaměstnán při kácení lesů na stanice Tajšet v kánském [správně kanském] okrese. Na několik intervencí v jeho prospěch lid. komisariát zahr. věcí až dosud nedal žádnou odpověď. Podporu nedostal.*

11/ BÖSE Josef narozen 14. října 1888 v Nikolajevce, okr. Beričev na Ukrajině, přísluší do Prostřední Lipky, okr. Žamberk, povoláním rolník. Zatčen byl v dubnu 1930 v Nikolajevce a na základě rozhodnutí GPU byl deportován do Sibiře a nalézal se posledně v Krasnojarsku. Lid. kom. zahr. věcí na několik intervencí zd. úřadu v jeho prospěch až dosud neodpověděl. Podpory nedostal.

Z přílohy ke zprávě Zastupitelství Československé republiky pro S. S. S. R. v Moskvě Ministerstvu zahraničních věcí v Praze č. j. 16.902/30, uloženo v archivu Ministerstva zahraničních věcí České republiky, AMZV PZ Moskva 1931/1.

  1. Jednotná hlavní politická správa SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenije SSSR) byla do roku 1934 předchůdkyní všesvazového Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR). ↩

  2. Státní politická správa (rus. Gosudarstvennoje političeskoje upravlenije nebo zkr. GPU) byla zřízena v roce 1922 místo dosavadní Všeruské mimořádné komise (rus. Vserossijskaja črezvyčajnaja komissija nebo zkr. VČK [známá jako „čeka“]); v roce 1923 v souvislosti s přeměnou Ruské sovětské federativní socialistické republiky na Svaz sovětských socialistických republik byla reorganizována na Jednotnou hlavní politickou správu (viz pozn. 1). ↩

  3. Souostroví u vstupu do Oněžské zátoky v Bílém moři na severu evropské části Ruska (administrativně součást Archangelského kraje). ↩

    Součástí Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR byly například tábory Anzerský ostrov, Kond, Kreml, Mjag, Nivskij, Popův ostrov, Savvaťjevo, Sekyrová hora, Velká Muksalma, Malá Muksalma, Velký Zajacký ostrov a Malý Zajacký ostrov (všechny viz).

  4. Údaj uvádí počet vězňů převedených ze Severních táborů nucených prací Státní politické správy a Hlavní správy nucených prací Lidového komisariátu vnitra RSFSR. ↩

    Z toho 335 žen.

    331 vězňů odsouzených pro členství v protisovětských politických stranách; z toho 36 anarchistů, 75 menševiků, 141 pravých eserů, 4 příslušníci pravicových stran (monarchisté a kadeti), 34 levých eserů, čtyřicet duchovních a jeden příslušník inteligence (!).

  5. Z toho 6753 v táborových jednotkách na Soloveckých ostrovech a 3077 v táborových jednotkách na pevnině. ↩

  6. Z toho 7445 v táborových jednotkách na Soloveckých ostrovech a 5451 v táborových jednotkách na pevnině. ↩

    Za období od 1. 10. 1926 do 1. 10. 1927 zemřelo 728 vězňů.

  7. Z toho kolem deseti tisíc v táborech na Soloveckých ostrovech. ↩

  8. Z toho 3240 žen. ↩

  9. Podle jiných údajů 15800. ↩