SOLIKAMSKLAG

SOLIKAMSKLAG (zkr. z rus Solikamskije lagerja neboli čes. Solikamské tábory).

Pod tento název zahrnují ukrajinští pamětníci obecně všechny tábory na středním Uralu v centru Molotovské (původně do 1940 a od 1957 Permská) oblasti severně od Molotova (původně do 1940 a od 1957 Perm) v okolí železniční stanice Solikamsk u stejnojmenného přístavního města na Kamě 1. Podle pamětníků šlo především o tábory BĚREZNIKOVO 2, SOLIKAMSK, KIZEL 3 a POŽVA 4 se správou sídlící v Molotovu 5; tedy zřejmě o táborová oddělení USOLLAGU (viz). Kromě toho se bývalí vězni zmiňují o zvláštních táborech GOLOVNIJ POLOM, KOKORNIJA, KRASNYJ BOR, LIČEVKA, NIŽNIJ MOŽEVO, PEREVALKI a o ženských táborech PEŠOV a SELJANKA. Ve jiných vzpomínkách jsou uváděny ještě tábory TIŠMA, VERŠE a VERCHNIJ ZIM 5.

  1. Zdejší lokalita byla v průběhu let sídlem mnoha táborových centrál nebo táborových oddělení: například od roku 1938 zde sídlila správa Usollagu, v letech 1939-1946 sídlo správy Solikamlagu, v roce 1943 táborové oddělení Běreznického tábora Lidového komisariátu vnitra pro válečné zajatce a zvláštní kontingent a později Běreznického tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 241 a v roce 1944 byl Solikamsk krátce sídlem správy Solikamského tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 207 (všechny viz). ↩

  2. Název uveden zřejmě zkomoleně a zřejmě šlo o železniční stanici Běrezniki a stejnojmenný přístav na levém břehu Kamy (dnes Kamská vodní nádrž) 22 km jižně od Solikamska; někteří pamětníci tento tábor označují jako Běrezniklag. ↩

    Také tato lokalita byla v průběhu let sídlem mnoha táborových centrál a táborů: například v roce 1943 zde bylo sídlo správy Běreznického tábora Lidového komisariátu vnitra pro válečné zajatce a zvláštní kontingent a v následujícím roce Běreznického tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 241, v letech 1945-1949 sídlo správy Bereznického tábora Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva vnitra SSSR č. 366, v letech 1946-1949 sídlo správy Stavby 881 s nápravněpracovním táborem a v letech 1951-1953 sídlo správy Nápravněpracovního tábora Usolgidroles (všechny viz).

  3. Železniční stanice a osada na stejnojmenné řece 81 km jihovýchodně od Solikamska; od roku 1947 rovněž sídlo správy Kizellagu.. ↩

  4. Přístavní městečko na Kamě (dnes na Kamské vodní nádrži) 100 km jihovýchodně od Solikamska již v Komi-Permjackém autonomní okruhu; někteří pamětníci tento tábor označují jako Požvalag. ↩

  5. Dostupné dokumenty se o těchto táborech nezmiňují; uváděné osady buď většinou již zanikly nebo pamětníci uvádějí jejich názvy zkomoleně. ↩

    Například Kokornija je patrně osada Kokorino deset kilometrů severně od Solikamska, Nižnij Moževo je zřejmě o dva kilometry severněji osada Nižněje Moševo a Seljanka je patrně osada Sela hned za severní hranicí Solikamska.

    Ostatní místní názvy v žádných dostupných mapách nebo seznamech obydlených míst v dnešní Permské oblasti nebo v Komi-Permjackém autonomním okruhu nejsou však uvedeny.