SMOLENSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 218

SMOLENSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 218 (rus. Smolenskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 218 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 218).

V dosud zveřejněných dokumentech je poprvé uveden 8. 6. 1945. Nacházel se na západě evropské části Ruska 419 km od Moskvy ve Smolenské oblasti v lokalitě města Smolenska a zřejmě vznikl reorganizací ze SMOLENSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 297 (viz). Kontingent tvořili převážně maďarští vojáci bojujících po boku Německa; mezi internovanými byli zejména Poláci a příslušníci pobaltských států anektovaných Sovětským svazem. Všichni pracovali na obnově válkou zničeného místního průmyslu a infrastruktury města. Stav tábora byl zpočátku patrně velmi špatný a v informaci „o výsledcích kontroly zajateckých táborů v řadě oblastí SSSR v lednu až únoru 1946“ z 15. 3. 1946 [2] bylo konstatováno, že fyzický stav zajatců a internovaných se neustále zhoršuje, nemocnost v prosinci 1945 vzrostla proti říjnu o 150 procent, jenom v prosinci zemřelo 107 zajatců a internovaných a úmrtnost se dál zvyšuje. Kontrolující zjistili, že v táboře je stoprocentní zavšivenost, pro šest tisíc zajatců a internovaných měla správa tábora pouze 342 párů kožených bot, navíc většinou v malých velikostech, takže nebyly použitelné, rovněž byl nedostatek další výstroje, nebylo zajištěno mytí a holení zajatců a internovaných, nebylo možné prát prádlo a strava byla vydávána většinou až s desetihodinovými přestávkami. Na poradě ministrů vnitra republik a náčelníků krajských a oblastních správ Ministerstva vnitra SSSR byl následně stav tábora proto označen jako nevyhovující. Přesto je tábor zmiňován ještě v dokumentech z roku 1949.