SIBLAG

SIBLAG (zkr. z rus. Sibirskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Sibiřský nápravněpracovní tábor).

Další oficiálně používané označení: Sibulon.

Známý rovněž pod názvy: Siblon; Mariinsklag; Marlag.

Zřízen: na podzim 1929 na základě usnesení rady lidových komisařů SSSR z 28. 6. 1929 o využití pracovní síly vězňů pro kolonizaci dalekých oblastí SSSR a těžbu tamních přírodních zdrojů.

Zrušen: působil ještě v roce 1960. Tehdy fungoval již 31 let!

Byl podřízen: zpočátku Jednotné hlavní politické správě SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenija SSSR nebo zkr. OGPU SSSR) 1; potom Správě táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Upravlenije lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. ULAG OGPU SSSR) a později Hlavní správě táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. GULAG OGPU SSSR); od 25. 4. 1930 Zplnomocněnému zastoupení Jednotné hlavní politické správy SSSR v Západosibiřském kraji (rus. Polnomočnoje predstavitělstvo Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR po Zapadno-Sibirskomu kraju nebo zkr. PP OGPU SSSR po Zapadno-Sibirskomu kr.); od 8. 5. 1935 následoval Odbor táborů, pracovních usídlení 2 a míst výkonu trestu Správy Lidového komisariátu vnitra SSSR v Sibiřském kraji (Otděl lagerej, trudoposelenij i měst zaključenij Upravlenija Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR po Sibirskomu kraju nebo zkr. OLTPiMZ UNKVD SSSR po Sibirskomu kr.) a od 21. 10. 1937 Hlavní správa nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); od 29. 7. 1939 byl podřízen Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Správy Lidového komisariátu vnitra SSSR v Novosibirské oblasti (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR po Novosibirskoj oblasti nebo zkr. UITLK UNKVD po Novosibirskoj obl.) a od 7. 4. 1942 znovu Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR; od 2. 4. 1953 patřil pod Hlavní správu nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a od 9. 4. 1956 pod Správu nápravněpracovních táborů a kolonií Ministerstva vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Ministěrstva vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliki nebo zkr. UITLK MVD RSFSR).

Nacházel se: v jihozápadní Sibiři od Irtyše na západě po Jenisej na východě 3.

Správa sídlila: střídavě v městech Novosibirsk a Mariinsk 4.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1930 4592; 1. 6. 1930 23284; 1. 1. 1931 21149; průměrný stav v roce 1931 30100; průměrný stav v roce 1932 28073 5; průměrný stav v roce 1933 48136; 1. 1. 1934 45422; průměrný stav v roce 1934 45752; 1. 1. 1935 58609; 1. 1. 1936 65447; 1. 1. 1937 51473; 1. 1. 1938 78838; 1. 10. 1938 45295 6; 1. 1. 1939 46382; 1. 1. 1940 40275; 1. 1. 1941 43857; 1. 7. 1941 51828; 1. 1. 1942 77919; 1. 4. 1942 70370 7; 1. 1. 1943 30463; 1. 1. 1944 29627; 1. 1945 39455; 1. 1. 1947 41075; 1. 10. 1947 37595 8; 1. 1. 1948 37554; 31. 1. 1949 39437; 1. 1. 1951 36565; 1. 3. 1951 33225 9; 1. 1. 1953 30114; 1. 1. 1954 17410; 1. 1. 1955 12503; 1. 1. 1956 9268; 20. 5. 1956 10069 10; 1. 1. 1957 10908; 1. 1. 1958 10150; 1. 1. 1960 6229.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: zemědělské práce (rostlinná a živočišná výroba) 11; těžba dřeva 12; těžba uhlí; práce pro Sojuzzoloto; cestní stavitelství (stavba 174 km dlouhé Nifantěvské silnice v tehdejším Turuchanském kraji 13 a Čujské dálnice 14); železniční výstavba (Gornošorské železnice 15 a 42, 5 km dlouhé lesní vlečky Itatka─Kseňjevka─řeka Čulym 16); práce na Stavbě č. 392 v Kemerovu; stavba cihelny v Mariinsku; práce v Jajském krejčovském závodě 17; práce v cihelně; rybolov; výroba obuvi, válenek a konfekce; strojní výroba.

  1. Jednotná hlavní politická správa SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenije SSSR) byla do roku 1934 předchůdkyní všesvazového Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR). ↩

  2. Pracovní usídlení (rus. trudovoje poselenije nebo zkr. trudposelenije) byl systém násilného usidlování potrestaných osob ve stanovených místech na vzdáleném a neosídleném území. ↩

  3. Na území dnešních Kemerovské oblasti, Novosibirské oblasti, Tomské oblasti, Omské oblasti, Krasnojarského kraje a Altajského kraje. ↩

    Ve třicátých a čtyřicátých letech tvořilo Siblag 36 velkých táborových seskupení; z toho šestnáct se nalézalo v Kuzbasu (rus. Kuzbass zkr. z Kuzněckij ugolnyj bassejn neboli čes. Kuzbaská uhelná pánev) v lokalitách Achpun, Antibes (n. zkom. Antibess), Arljuk (n. zkom. Orljuk se zemědělským táborem a ženským táborem s nápravněpracovní kolonií pro nezletilé), Baim, Berikul, Ižmorskij (n. zkom. Ižmarka), Jaja, Jurga, Kemerovo, Kožuch, Lebjažij (n. zkom. Libljak n. Liblak; také Leťažka), Mariinsk (někteří pamětníci označují zdejší Mariinské táborové oddělení zkr. Marotdělenije) , Novoivanovka (n. Ivanovka), Orlovo-Rozovo (n. Orlov-Roza), Ossiniki, Suslovo, Tajga a Torfboloto.

    V okolí Jurgy byla rozmístěna dvě táborová oddělení: Arljukské se třemi táborovými středisky (1. v osadě Linějnyj, 2. v osadě Logovoj a 3. ve Vasiljevce) a Prokorovské se čtyřmi táborovými středisky (1. v osadě Prirečje, 2. v osadě Zaozernyj, 3. v osadě Sokolniki a 4. v osadě Širokij).

    Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných v první polovině padesátých let ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, byla v lokalitě Jurgy soustředěna skupina táborů s vězni pracujícími především v zemědělství. Byla označována jako Mariinsk-Ogorodniki (dosl. čes. Mariinsk-zahradníci) nebo zkr. jako Marogorod a sestávala ze dvou mužských a dvou ženských táborových středisek; kontingenty 1. až 3. střediska pracovaly v zemědělském hospodářství a 4. mužské středisko dodávalo pracovní sílu na lesní práce.

    Bývalí polští vězni Siblagu, kteří byli v březnu 1932 výměněni za občany SSSR, vězněné v Polsku, vzpomínali podle záznamů pořízených tehdy polskou pohraniční stráží (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) na tábory v dnešní Kemerovské oblasti, označované jako Kiseljovská skupina Sibulagu OGPU (rus. Kiseljovskaja gruppa Sibulaga OGPU); šlo zřejmě o tábory u uhelných šachet v Kuzbasu u vesnice Kiseljovka (dnes město Kiseljovsk) v lokalitě dnešního Prokopjevsko-Kiseljovského uhelného revíru.

    V Krasnojarském kraji byly táborové jednotky Siblagu rozmístěny především na levém břehu Jeniseje v lokalitách obcí Jarcevo, Krivljak a Fomka a podél levého přítoku Jeniseje řeky Kas v lokalitě osady Šerčanka. a později u osady Gorodok.

    Podle pamětníků právě v táborech u Jarceva byla poprvé zaveden oblíbený trest „vystavit na komáříčky“ (rus. vystaviť na komarikov); vězni bylo v létě přikázáno svléci se do půl těla a tak byl vystaven na pospas útokům nesčetných komárů a much.

    Direktivou Ministerstva vnitra SSSR č. 219 z 31. 8. 1946 bylo uloženo přemístit do Siblagu k výkonu trestu „válečné zajatce, odsouzené za spácháné trestné činy v táborech Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Ministerstva) vnitra SSSR (rus. Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUVPI MVD SSSR) k různé době odnětí svobody a nalézající se věznicích“ nezávisle na jejich fyzickém stavu.

  4. Postupem času se Mariinsk, ležící na řece Kije 160 km severně od Tomska, stal zřejmě oblíbeným místem ruských vězeňských orgánů: v roce 2003 v něm sídlily správy hned čtyř Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF). ↩

  5. Šest tisíc vězňů bylo zaměstnáno těžbou dřeva, 6800 těžbou uhlí; šest tisíc pracovalo v zemědělské výrobě; 3600 zhotovovalo různé spotřební zboží. ↩

  6. 14171 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 11261 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  7. Z toho 16610 žen. ↩

    24388 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  8. Z toho 7848 žen. ↩

    4657 vězňů odsouzených k těžkým nuceným pracím (z toho 765 žen).

  9. Z toho 13845 žen. ↩

    3699 vězňů odsouzených k těžkým nuceným pracím (z toho 884 žen).

  10. Z toho 7573 žen. ↩

  11. V roce 1942 spravoval Siblag kolem 92240 ha zemědělské půdy, 6636 kusů hovězího dobytka a 28547 vepřového dobytka. Byl vybaven 272 traktory, 63 kombajny, 66 nákladními automobily a sítí automobilových opraven. ↩

    O necelých deset let později v roce 1951 spravoval Siblag 8400 kusů hovězího dobytka, 29406 vepřového dobytka a 5504 koní.

  12. Těžbou dřeva a různou dřevozpracující výrobou (zhotovování nábytku, výroba dřevěných lžic, hřebenů, šachů, dámy, kuřáckých potřeb nebo dřevěných floků) se zabývali vězni Výrobní nápravněpracovní kolonie č. 2 (rus. Promyšlennaja ispravitělno-trudovaja kolonija [ITK] № 2 Tajga). ↩

    Během války v letech 1941-1945 vyráběli vězni v Tajze především lyže, pažby a schránky na náboje.

  13. Osada Nifantěvo v dnešním Jenisejském okresu zřejmě již zanikla. ↩

  14. Čujská silnice (rus. Čujskij trakt) je dodnes významnou horskou silnicí vedoucí přes Altaj k hranicím Mongolska. ↩

  15. Viz Gornošorlag pozn. 2 a 4. ↩

  16. V dnešní Tomské oblasti. ↩

  17. Viz Jajalag. ↩