ANZERSKÝ OSTROV

ANZERSKÝ OSTROV (rus. Anzerskij ostrov).

Další používané názvy (rus.): Anzer; Anzery.

Takto byly obecně označovány tábory na tomto druhém největším ostrově Soloveckých ostrovů (rus. Solověckije ostrova) severovýchodně od Velkého Soloveckého ostrova (rus. Bolšoj Solověckij ostrov) v Oněžském zálivu v Bílém moři na severu evropské části Ruska (administrativně součást Archangelského kraje) 1. Podle polských pamětníků šlo o součást 3. táborového střediska 1. oddělení SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR (viz) ve FILIMONOVU (viz). Zdejší podstředisko (rus. podpunkt) tvořilo sedm detašovaných táborů (volně čes. z rus. komandirovka): kožešinová farma na západním břehu ostrova v zátoce TROJICKAJA v lokalitě historické Trojické záchranné stanice (rus. Trojickaja spasatělnaja stancija) v bývalé Trojické poustevny (rus. Svjato-Trojickij skit), tábory v zátoce KAPORSKAJA 2, na východě na mysu KOLGUJ, v přístavu na mysu KEŇGA, v lokalitě dávných rybářských osad v pobřežních bažinách STARYJE GORODKI a NOVYJE GORODKI a strážní stanoviště uprostřed ostrova v bývalé poustevně na vrcholu hory GOLGOTA (rus. Golgofo-Raspjatskij skit) 3; podle ruských historiků šlo však naopak o tábory Zvláštního 6. oddělení a od roku 1937 4. táborového střediska opět 1. oddělení 4. Ve dvacátých letech byli v Trojické poustevně umístěni především političtí vězni a pravoslavní a katoličtí duchovní; v poustevně GOLGOTA byla táborová nemocnice pro nevylečitelně nemocné s více než 300 lůžky 5. Tábor byl likvidován v roce 1937. Viz rovněž KREML, POPŮV OSTROV, SAVVAŤJEVO, SEKYROVÁ HORA, VELKÁ MUKSALMA, MALÁ MUKSALMA, VELKÝ ZAJACKÝ OSTROV a MALÝ ZAJACKÝ OSTROV.

  1. Rozloha ostrova je 47 km2. ↩

  2. Někdy zkom. Koporskaja. ↩

  3. Podle záznamů, které v březnu 1932 pořídila polská pohraniční stráž (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) se skupinou Poláků, propuštěných ze sovětských táborů výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku. ↩

    Někteří bývalí polští vězni vzpomínali ještě na osmý detašovaný tábor nazývaný údajně Kvitaň (v pol. transkripci Kwitań) a nalézající se jižně od tábora Staryje gorodki; ani v nejpodrobnějších ruských popisech historie a současnosti Anzerského ostrova není však zmíněno žádné místo tohoto jména.

  4. Někdy bývá zdejší tábor označován jako detašovaný trestný tábor (volně čes. z rus. štrafnaja komandirovka). ↩

  5. Podle ruských historiků koncem dvacátých let během epidemie skvrnitého tyfu v Soloveckém nápravněpracovním táboře Jednotné hlavní politické správy SSSR zemřelo v nemocnici v bývalé poustevně na Golgotě několik tisíc vězňů. ↩

    Na Anzerský ostrov byly přemisťovány také otěhotnělé vězenkyně.