SEVURALLAG

SEVURALLAG (zkr. z rus. Severo-Uralskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Severouralský nápravněpracovní tábor).

Zřízen: 5. 2. 1938.

Zrušen: působil ještě 1. 1. 1960; více než dvacet let fungující tábor! 1

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě nápravněpracovních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG NKVD SSSR); od 26. 2. 1941 Správě táborů lesního průmyslu Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. ULLP NKVD SSSR) a potom od 4. 3. 1947 Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULLP MVD SSSR); 2. 4. 1953 převeden pod Hlavní správu nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a vzápětí 28. 1. 1954 předán Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR); 2. 8. 1954 byl však znovu vrácen Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra a z ní 13.6. 1956 opět zpátky Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra; 27. 10. 1954 byl pak předán Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR); 1. 12. 1957 byl převeden pod Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. MVD RSFSR) a konečně 5. 2. 1958 Hlavní zvláštní správě pro řízení hospodářské činnosti podniků těžby dřeva Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Glavnoje specialnoje upravlenije dlja rukovodstva chozjajstvennoj dějatělnosťju lesozagotovitělnych predprijatij Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. Glavspecles [GSL] MVD RSFSR).

Nacházel se: na středním Uralu ve Sverdlovské oblasti.

Správa sídlila: 204 km severovýchodně od Sverdlovska (od roku 1991 znovu historický název Jekatěrinburg) v městě Irbit a později ještě severněji v obci Sosva 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 4. 1938 18571; 1. 10. 1938 24539 3; 1. 1. 1939 26963; 1. 1. 1940 32019; 1. 1. 1941 27327; 1. 7. 1941 25933; 1. 1. 1942 33757; 1. 4. 1942 27012 4; 1. 1. 1943 9054; 1. 1. 1944 6133; 1. 1. 1945 9500; 1. 1. 1946 7498; 1. 1. 1948 17839; 1. 1. 1950 18362; 1. 1. 1952 21621; 1. 4. 1952 21156 5; 1. 1. 1953 23824; 15. 7. 1953 14751; 1. 1. 1954 16498; 1. 1. 1955 16833; 1. 1. 1956 16592; 1. 1. 1957 17473; 1. 1. 1959 17294; 1. 1. 1960 13201.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba dřeva; stavba celulózky zjednodušeného typu u města Turinsku (zvláštní stavba č. 3); stavba Tavdského závodu na hydrolýzu a Tavdského kombinátu na výrobu vrstveného zhuštěného dřeva; stavba dvou zuhelňovacích pecí pro dřevouhelnou hutnickou výrobu; úprava dřeva na výrobu lyží a výroba lyží; dřevozpracující výroba; výroba pražců; nábytkářská výroba; zhotovování oděvů a obuvi; zemědělské práce; stavba Ústředních opraven Hlavní správy táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR; práce v opravnách lodí v zimním přístavu v Sosvě; práce v garážích; práce v lokomotivním depu; stavba a provoz úzkokolejné železnice; splavování a nakládka dřeva; provoz říční motorové dopravy.

  1. Ze Sankinského táborového oddělení, Šaryginského táborového oddělení, Azankovského táborového oddělení, Turinského táborového oddělení a Tavdského táborového oddělení a ze Sarapulského samostatného táborového střediska Sevurallagu byl v roce 1942 zřízen Vosturallag (viz). ↩

  2. Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, byla v lokalitě Sosvy rozmístěna čtyři táborová oddělení a každé bylo rozděleno na šest až sedm táborových úseků (rus. lagernyj učastok). ↩

    1. táborové oddělení se nacházelo údajně deset kilometrů severně od obce Verchoturje (kolem 110 km západně od Sosvy patrně v lokalitě dnešní osady Aktaj) a koncem roku 1953 v něm bylo 800 vězňů pracujících na překladišti dřeva, ve 2. táborovém oddělení označovaném Kričicha bylo 1000 vězňů, ve 3. táborovém oddělení označovaném Stupino rovněž 1000 vězňů a ve 4. táborovém oddělení Novaja Berjozovka bylo 200 vězňů.

    Novaja Berjozovka byla patrně 25 km jižně od Sosvy se nacházející dnešní železniční křižovatka Usť-Berjozovka. Lokality s názvem Kričicha a Stupino nejsou však na současných mapách a v seznamech zeměpisných jmen uvedena; buď šlo o dnes zaniklé osady nebo o jména daná táborům vězni z důvodů, které již nelze zjistit. Možné je také zkomolení; většina pamětníků byli sice bývalí vězni, kteří se vrátili z táborů teprve v první polovině padesátých let, přesto však mnohé jejich informace byly již tehdy nepřesné nebo alespoň zkreslené, zejména když šlo o svědectví pocházející zřejmě až z druhé ruky.

    V Irbitu i Sosvě jsou dodnes sídla správ Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF); v celé Sverdlovské oblasti je těchto kolonií 38.

  3. 12357 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 4670 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE). ↩

  4. Z toho 2552 žen. ↩

    12389 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

  5. Z toho 4139 žen. ↩

    3360 vězňů bylo odsouzeno za kontrarevoluční činnost.

    K tomuto datu Sevurallag tvořilo dvanáct táborových oddělení se čtyřiceti táborovými středisky.