SEVKUZBASSLAG

SEVKUZBASSLAG (zkr. z rus. Severo-Kuzbasskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Severokuzbaský nápravněpracovní tábor).

Zřízen: 4. 3. 1947 u podniků trustu Sevkuzbassles a Anžerského lesního mechanizačního střediska (rus. Anžerskij mechlespunkt).

Zrušen: působil ještě 1. 1. 1960.

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej lesnoj promyšlennosti Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULLP MVD SSSR); 2. 4. 1953 převeden pod Hlavní správu nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR) a vzápětí 28. 1. 1954 předán Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR); 2. 8. 1954 byl však znovu vrácen Hlavní správě táborů lesního průmyslu Ministerstva vnitra a z ní 13.6. 1956 opět zpátky Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra; 27. 10. 1954 byl pak předán Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR); 1. 12. 1957 byl převeden pod Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. MVD RSFSR) a konečně 5. 2. 1958 Hlavní zvláštní správě pro řízení hospodářské činnosti podniků těžby dřeva Ministerstvo vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Glavnoje specialnoje upravlenije dlja rukovodstva chozjajstvennoj dějatělnosťju lesozagotovitělnych predprijatij Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. Glavspecles [GSL] MVD RSFSR).

Nacházel se: v jihozápadní Sibiři v Kemerovské oblasti.

Správa sídlila: v Anžero-Sudženském (dnes Jajský) okresu v osadě Jaja 1.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 6. 1947 4207; 1. 1. 1948 15107; 1. 1. 1949 19790; 1. 1. 1950 18168; 1. 1. 1951 18930; 1. 1. 1952 17520 2; 1. 3. 1952 16240; 15. 7. 1953 9643; 1. 1. 1954 8976; 1. 7. 1955 11948; 1. 1. 1956 12379; 1. 1. 1957 12880; 1. 1. 1959 11341; 1. 1. 1960 10260.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba dřeva; práce v dřevařském kombinátu; práce v ústředních dílnách; práce v garážích; nakládka a vykládka materiálů; zemědělské práce; stavební práce; oděvní výroba; stavba úzkokolejné železnice; stavba silnic; cihlářská výroba; stavba kombinátu bytové výstavby.

  1. 130 km severně od hlavního města oblasti Kemerova. ↩

    Ruští historici nevysvětlují původ názvu tábora. Byl však zřejmě odvozen od Kuzbaské uhelné pánve (rus. Kuzněckij ugolnyj bassejn nebo zkr. Kuzbass). Oblast těžby kamenného uhlí již od 19. století byla nazvána podle města Kuzněck připojeného v roce 1939 k nově vybudovanému městu nazvanému Stalinsk-Kuzněck (dnes Novokuzněck) nalézajícímu se naopak asi 200 km jižně od Kemerova.

    Přímo v Jaje bylo rozmístěno samostatné táborové středisko č. 1 se ženským táborem známým jako Jajalag (viz).

  2. Z toho 3287 žen. ↩

    552 vězňů odsouzených za kontrarevoluční činy a 3183 jako společensko nebezpečné živly (rus. socialno opasnyj element nebo zkr. SOE) nebo společensko škodlivé živly (rus. sociaĺno vrednyj element nebo zkr. SVE).