SEVERNÍ TÁBORY JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ

SEVERNÍ TÁBORY JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY ZVLÁŠTNÍHO URČENÍ (rus. Severnyje lagerja Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija [OGPU] osobogo naznačenija).

Další oficiálně používané označení: Sevlon; Sevlag.

Ve vzpomínkách některých pamětníků nazývané: Usevlon.

Zřízeny: 28. 6. 1929 na základě usnesení rady lidových komisařů SSSR o využití pracovní síly vězňů pro kolonizaci dalekých oblastí SSSR a těžbu tamních přírodních zdrojů.

Zrušeny: 6. 6. 1931 reorganizováním na ARCHPERPUNKT, TĚMLAG, UCHTPEČLAG, USŤVYMSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY a VAJGAČSKOU EXPEDICI JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY (všechny viz).

Byly podřízeny: zpočátku 3. oddělení Zvláštního odboru Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. 3. otdělenije Specotděla Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. 3. otdělenije Specotděla OGPU SSSR) 1; potom Správě táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Upravlenije lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. ULAG OGPU SSSR) a později Hlavní správě táborů Jednotné hlavní politické správy SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej Objediněnnogo glavnogo političeskogo upravlenija SSSR nebo zkr. GULAG OGPU SSSR).

Nacházely se: v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace) a později v Archangelské oblasti.

Správa sídlila: zpočátku v městě Usť-Sysolsku (od roku 1930 Syktyvkar) a později v Kotlasu a nakonec v Solvyčegodsku 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: plánovaný stav 15000; 1. 10. 1929 9250; průměrný stav v roce 1929 24700; 1. 1. 1930 20276; průměrný stav v roce 1930 42832; 1. 1. 1931 49716 3; průměrný stav I.─V. 1931 41300.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: těžba přírodních zdrojů v oblasti Uchty a Pečory; ropný průzkum v Usťvymském okresu; těžba dřeva v Archangelské oblasti 4 a v Komijské autonomní sovětské socialistické republice; stavba železniční tratě Pinjug v Kirovské oblasti─Usť-Sysolsk (289 km) a silnice Usť-Sysolsk─Uchta (330 km); rybolov a zpracování ryb; zemědělské práce.

  1. Jednotná hlavní politická správa SSSR (rus. Objediněnnoje glavnoje političeskoje upravlenije SSSR) byla do roku 1934 předchůdkyní všesvazového Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR). ↩

  2. Podle Algidrase Šerenase (lit. Algirdas Serenas; viz Intalag pozn. 2) sestávaly Severní tábory Jednotné hlavní politické správy zvláštního určení ze tří stavebních úseků (rus. stroitělnyj učastok; zřejmě totéž jako stavební oddělení neboli táborové oddělení [skupina táborů] soustřeďující vězně nasazené na stavební práce), asi čtyřiceti táborových středisek (skupin táborů nebo táborů) a selchozu (zkr. z rus. selskoje chozjajstvo neboli čes. zemědělské hospodářství) Syktyvkarskij. ↩

    Bývalí polští vězni Sevurallagu , kteří byli v březnu 1932 propuštěni výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku, vypověděli podle záznamů polské pohraniční stráže (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP), že v Kotlasu bylo rozřaďovací (tranzitní) středisko nazývané Makaricha, kterým jen od dubna 1931 do března 1932 prošlo přes třicet tisíc vězňů a další tisíce zvláštních přesídlenců (rus. specialnyj pereseleněc nebo zkr. specpereseleněc), násilně vystěhovaných z příhraničních oblastí na západě Běloruska.

    Podle místních kotlaských historiků prošlo Makarichou v průběhu třicátých let více než 300 tisíc kulackých přesídlenců z různých oblastí na západě země a ze Střední Asie. V letech 1939-1940 po sovětské okupaci východních území Polska přijelo do střediska několik transportů s násilně přesídlenými polskými rodinami.

    O nucených přesídlencích viz Amguňlag pozn. 2 a Narymlag pozn. 1.

    O kulackém přesídlení viz Kurgan-Ťube pozn. 3.

    V devadesátých letech byl nedaleko Makarichy na místě bývalého táborového hřbitova zbudován pomník s nápisem „Zde jsou pochováni rolníci – oběti kolektivizace vesnice, vězňové rozřaďovacího tábora“ (rus. Zděs pokojatsja kresťjaně – žertvy kollektivizacii, uzniki peresylki. Makaricha 1929-1933) a vztyčen polský katolický kříž. V kotlaské škole č. 417 bylo zřízeno muzeum Makaricha a ve škole č. 4 muzeum Abychom nezapomněli (rus. Čtoby pomnili).

  3. Z toho 2514 žen. ↩

  4. Kromě jiného splavování dřeva po Severní Dvině. ↩

    V roce 1929 byla Archangelské oddělení Severních táborů Jednotné hlavní politické správy zvláštního určení mimořádně nasazeno na nakládku v Archangelském přístavu dřeva určeného pro export; v dochovaném záznamu bylo následně uvedeno, že se tak podařilo vyřešit „současný příchod a čekání deseti zahraničních lodí“.