SEMJONOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 15

SEMJONOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 15 (rus. Semjonovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 15 nebo zkr. lager GUVPI MVD SSSR № 15).

Byl zřízen koncem roku 1947 na Dálném východě v Primorském (někdy čes. Přímořský) kraji na úpatí Sichote-Alinjanského pohoří asi 150 km severovýchodně od Vladivostoku v lokalitě obce Semjonovka (od roku 1952 město Arseňjev) a byli v něm umístěni především zajatí japonští vojáci a internovaní občané z Mandžuska a Koreje. Pracovali v místním dřevozpracujícím průmyslu. Součástí tábora byla zvláštní nemocnice č. 893 (rus. specialnyj gospital № 893 nebo zkr. specgospital № 893). Je zmiňován také v záznamech z roku 1947. Mnozí váleční zajatci z druhé světové války byli tehdy již postupně repatriováni ze Sovětského svazu zpět do zemí svého původu a proto patrně nejpozději v následujícím roce byl tábor zrušen a internovaní převedeni do „normálních“ nápravněpracovních táborů.