SEKYROVÁ HORA

SEKYROVÁ HORA (rus. Sekirnaja gora 1).

Další oficiálně používané označení: Sekirgora; Sekirka.

Takto byl nazýván detašovaný tábor (volně čes. z rus. komandirovka) na stejnojmenné hoře na Velkém Soloveckém ostrově (rus. Bolšoj Solověckij ostrov) v severní části Soloveckých ostrovů (rus. Solověckije ostrova) v Oněžském zálivu v Bílém moři na severu evropské části Ruska (administrativně součást Archangelského kraje). V letech 1923-1937 byl tábor součástí zřejmě nejprve 2. a později 4. táborového střediska 1. oddělení SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR ( viz) 2. Byl rozmístěn ve dvou podlažích bývalého Vozněsenského chrámu. V letech 1928-1939 se stal ústřední věznicí (rus. centralnyj štrafnoj izoljator neboli čes. ústřední trestní izolátor) komplexu s kapacitou až 300 vězňů. Podle pamětníků bylo koncem třicátých let na Sekyrové hoře popraveno téměř sedm tisíc vězňů. Viz rovněž ANZERSKÝ OSTROV, KREML, POPŮV OSTROV, SAVVAŤJEVO, VELKÁ MUKSALMA, MALÁ MUKSALMA, VELKÝ ZAJACKÝ OSTROV a MALÝ ZAJACKÝ OSTROV.

  1. Rus. sekir znamená bojovou sekeru na dlouhé násadě; někdy je přirovnávaná k čes. halapartně. ↩

  2. Po reorganizaci v roce 1937 došlo patrně ke sloučení s 1. táborovým střediskem 1. oddělení Soloveckého nápravněpracovního tábora Jednotné hlavní politické správy SSSR (viz). ↩