SAVVAŤJEVO

SAVVAŤJEVO.

Takto byl nazýván tábor v lokalitě bývalé Savvaťjevské poustevny (rus. Savvaťjevskij skit) na severu Velkého Soloveckého ostrova (rus. Bolšoj Solověckij ostrov) v severní části Soloveckých ostrovů (rus. Solověckije ostrova) v Oněžském zálivu v Bílém moři na severu evropské části Ruska (administrativně součást Archangelského kraje). Šlo o 2. táborové středisko 1. oddělení SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR (viz). Podléhaly mu rovněž lesní detašované tábory (volně čes. z rus. lesnaja komandirovka) s vězni pracujícími na těžbě dřeva v zdejší tundře. Na severním okraji ostrova to byly tábory STARAJA SOSNOVAJA a NOVAJA SOSNOVAJA v zátoce Sosnovaja a tábor OVSJANKA na mysu Ovsjanikov u ústí této zátoky do Bílého moře 1, rovněž hluboko na severu u jezera Ambarnoje tábor AMBARČIK 2, potom naopak jižním směrem do středu ostrova tábor ISAKOVO u stejnojmenné osady na břehu jezera Bolšoje Ostrečje 3 a západně od něj tábor KRASNOJE u jezera Bolšoje Krasnoje 4 a nakonec několik kilometrů ještě jižněji téměř v samém středu ostrova tábor ŠČUČJE opět pojmenovaný podle stejnojmenného jezera. Někteří pamětníci uvádějí ještědetašované tábory (volně čes. z rus. komandirovka) na SEKYROVÉ HOŘE a v KULIKOVSKÝCH BAŽINÁCH (oboje viz) a tábor v zátoce BĚLUŽJA 5 a připomíná se také detašovaný tábor KORZINO (viz). V bývalé Savvaťjevské poustevně byli soustředěni nejprve političtí vězni a po jejich převezení do táborů na pevnině v roce 1930 byl postaven ženský dům a zřízena zemědělská farma. Viz rovněž ANZERSKÝ OSTROV, KREML, POPŮV OSTROV, SEKYROVÁ HORA, VELKÁ MUKSALMA, MALÁ MUKSALMA, VELKÝ ZAJACKÝ OSTROV a MALÝ ZAJACKÝ OSTROV.

  1. Podle pamětníků byl v Ovsjance trestní tábor (rus. štrafnoj lager) a vězni byli zaměstnáni zpracováváním ryb a mořských řas. ↩

  2. V záznamech, které v březnu 1932 pořídila polská pohraniční stráž (pol. Korpus Ochrony Pogranicza nebo zkr. KOP) se skupinou Poláků, propuštěných ze sovětských táborů výměnou za občany SSSR, vězněné v Polsku, je některými pamětníky také nazýván Ambarnoje a umísťován jižněji až do sousedství Isakova do starobylé kamenné sýpky (rus. valunnyj ambar) z devatenáctého století. ↩

    Podle polských pamětníků původně šlo o malý tábor s patnácti vězni a internovanými pravoslavnými mniškami zaměstnanými chovem ondater. V roce 1932 byl však rozšířen o 350 vězňů pracujících na těžbě dřeva.

  3. Podle polských svědectví šlo o smíšený mužský a ženský tábor a vězni pracovali v zemědělské výrobě. ↩

  4. Podle polských pamětníků bylo v letech 1930-1931 v táboru Krasnoje soustředěno 100 vězňů pracujících na těžbě dřeva. ↩

  5. Někdy psáno Bělužje. ↩

    Podle polských svědectví bylo v Bělužji asi 150 vězňů svážejících dřevo z lesa.