SARATOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] vnitra SSSR č. 238

SARATOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] vnitra SSSR č. 238 (rus. Saratovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 238 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 238).

Je zmíněn v dochovaných hlášeních z 8. 6. 1945 s dislokací na jihovýchodě evropské části Ruska 858 km od Moskvy v Povolží v Saratovské oblasti na pravém břehu Volhy v městě Saratov. Kontingent tvořili především němečtí vojáci a po boku Německa bojující Rumuni a Maďaři zajatí po vítězství Rudé armády u Stalingradu. V táboře byla zpočátku vysoká úmrtnost: v lednu 1945 zemřelo 130 zajatců a během prvních dvaceti dnů února dalších 105. Všichni zajatci pracovali na obnově válkou zničeného místního průmyslu: 2500 zajatců bylo nasazeno na práce pro Hlavní správu vojenské průmyslové výstavby při Radě lidových komisařů SSSR (rus. Glavnoje upravlenije vojenno-promyšlennym stroitělstvom pri Sovetě narodnych komissarov SSSR nebo zkr. Glavvojenpromstroj pri SNK SSSR), 700 pracovalo pro Lidový komisariát leteckého průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat aviacionnoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Narkomaviaprom SSSR či NKAP SSSR) a 500 v saratovském závodě na výrobu ložisek Lidového komisariátu středního strojírenství SSSR (rus. Narodnyj komissariat sredněgo mašinostrojenija SSSR nebo zkr. Narkomsredmaš SSSR) ¹. Tábor je uveden ještě ve výkazech k 1. 1. 1949.