SANOKSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 194

SANOKSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 194 (rus. Sanokskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 194 nebo zkr. lager GUVPI NKVD SSSR № 194).

Vznikl v roce 1945 během bojových operací Rudé armády v městě Sanoku v jihovýchodním Polsku na území anektovaném Sovětským svazem v roce 1939 1. Byl určen pro zajaté Němce a příslušníky Ukrajinské povstalecké armády a pro internované příslušníky bývalé polské Zemské armády a další Ukrajince a Poláky 2. Mezi internovanými byli také četní Slováci odvlečení do SSSR Rudou armádou po jejím vstupu do Československa. Po skončení války v létě 1945 připadl celý Sanok znovu Polsku (pol. Królewskie Wolne Miasto Sanok; dnes ve vojvodství Podkarpatském; pol. województwo podkarpackie) a tábor byl zrušen.

  1. Od září 1939 do útoku Německa na Sovětský svaz v červnu 1941 byl Sanok hraničním městem mezi Německou říší a Sovětským svazem. ↩

  2. Ukrajinská povstalecká armáda (ukr. Ukrajinska povstanska armija nebo zkr. UPO) byla v první polovině čtyřicátých let střechovou organizací ozbrojeného ukrajinského odporu proti sovětské vládě na Ukrajině. Vznikla sjednocením vojenských sil Organizace ukrajinských nacionalistů (ukr. Organizacija Ukrajinskich Nacionalistov nebo zkr. OUN), zrozené v roce 1929 spojením části ukrajinských emigrantů, usilujících o spojení západních území Ukrajiny, která po první světové válce získalo Polsko, s východními územími, která anektoval Sovětský svaz, a o vytvoření samostatného státu. Koncem třicátých let byla OUN již nejvlivnější ukrajinskou nacionalistickou organizací a po přepadení Polska nacistickým Německem v roce 1939 začala na západní Ukrajině zakládat vojenské oddíly. V roce 1940 se OUN rozštěpila a pod vedením Stepana Bandery, usilujícího o nezávislost na Německu, vznikla Revoluční frankce OUN (ukr. Revoljucijnyj provid OUN na čoli zi S. Banderoju; někdy také označovaná jako frakce OUN-B neboli Organizace ukrajinských nacionalistů-Banderovců). V roce 1941 byl však Bandera německými okupačními úřady zatčen a poslán do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Po skončení druhé světové války stanul Bandera v čele celé OUN a současně se stal politickým vůdcem jejích veškerých ozbrojených sil soustředěných v Ukrajinské povstalecké armádě. Závěrečným postupem sovětské armády a poválečným připojením k Sovětskému svazu také západní Ukrajiny se však ozbrojené oddíly UPO ocitly v izolaci a zahájily ústup na území osvobozená západními velmocemi. K pronásledování ukrajinských nacionalistů se tehdy připojilo již prosovětský orientované Československo a proti jejich oddílům mířícím přes Slovensko a české a moravské pohraničí do amerických a britských okupačních zón v Německu a Rakousku nasadilo rozsáhlé síly Sboru národní bezpečnosti a armády. Vůdci hnutí Stefanu Banderovi se podařilo uniknout a žil až do roku 1959 v Mnichově ve Spolkové republice Německo; byl zavražděn agentem sovětské bezpečnosti. ↩

    Region Sanoku byl až do roku 1948 jedním z hlavních center bojů UPO s polskou armádou. Zemská armáda (pol. Armija Krajowa nebo zkr. AK) byla za druhé světové války nejmasovější vojenskou organizací odporu proti německým okupantům v Polsku; politicky byla podřízena polské emigrantské vládě v Londýně a odmítala poválečnou prosovětskou orientaci země. Po příchodu do Polska Rudé armády a po uchopení moci v zemi tzv. lublinskou vládou, vytvořenou z polského výboru národního osvobození (pol nebo zkr.PKWN) a opírající se o Lidovou armádou (pol. Armija Ludowa), které podporoval Sovětský svaz, byla Zemská armáda rozpuštěna a její bývalí příslušníci byli pronásledováni nebo odešli do emigrace.

    Po pěti dnech nás vezli dál do Sanoku. Stáli jsme několik hodin na dvoře, potom nás vykoupali a odvšivovali. Věznice byla přeplněná, proto asi třista mužů natlačili do vězeňské kaple. Nedalo se tam, vůbec sedět, lidé byli namačkáni i ve zpovědnici a někteří stáli i na oltáři. Tady jsme poprvé slyšeli, že se chystá velký transport na práce do Ruska.

    Ze vzpomínek bývalého internovaného Andreje P., in Peter Juščák, Odvlečení, Bratislava 2001, s. 106, ukázku ze slovenštiny přeložila Kateřina Jánská.