SAMBOR

SAMBOR.

V tomto městě původně ve východním Polsku v Lvovském vojvodství (pol. wojewódstvo lwowskie) západně od Lvova a po násilném rozdělení Polska mezi Německo a Sovětský svaz v září 1939 ve Lvovské oblasti (ukr. Lvivska oblast) v Ukrajinské sovětské socialistické republice (od roku 1990 samostatná Ukrajinská republika) přejmenovaném na ukr. Sambir byl podle slovenských pamětníků po druhé světové válce rozřaďovací (tranzitní) tábor Lidového komisariátu vnitra SSSR pro zajaté příslušníky armád bojujících po boku Německa proti Sovětskému svazu a civilní obyvatelstvo internované sovětskými orgány na území obsazeném Rudou armádou.

V Samboru jsme byli velmi překvapeni, byli tam zavřeni patnáctiletí chlapci, byli tam sedláci, kteří vyprávěli, že jeli s vozy na pole pro úrodu, zastavili je vojáci a vzali s sebou. Vysvětlovali nám, že nás mladé vzali proto, abychom nevytvářeli partyzánské skupiny a nebojovali jim za zády v týlu, ale soudní procesy nebyly žádné. Nejhorší bylo, že do Samboru nás hnali pěšky. Oni byli na koních, my jsme byli unavení. Kolem cesty byli ozbrojení muži. Když někdo z nás nemohl, zůstal ležet u cesty. Na vlastní oči jsme viděli, jak k těmto ubožákům mířily smečky vlků... Když jsme procházeli kolem potoků, nedovolili nám ani se dlaní dotknout vody, abychom se osvěžili. V Samboru byl velký soustřeďovací tábor, kde nás dělili. Jedněch do Svobodovy armády a jiné dál do lágrů na Sibiř.

Ze vzpomínek bývalého internovaného Gejzy P., in Peter Juščák, Odvlečení, Bratislava 2001, s. 107, ukázku ze slovenštiny přeložila Kateřina Jánská.