RUBCOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 511

RUBCOVSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 511 (rus. Rubcovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 511 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 511).

Byl zřízen v roce 1945 v jihozápadní Sibiři v Altajském kraji asi 280 km jihozápadně od Barnaulu v lokalitě města Rubcovskij na hranicích s Kazašskou sovětskou socialistickou republikou (od roku 1991 samostatná Kazašská republika; kaz. Kazakhstan Respublikasy). V táboře byloy umístěny zpočátku dva tisíce zajatých německých vojáků a později postupně ještě šest tisíc zajatých Japonců a internovaných Poláků a příslušníků dalších národů. Zajatí a internovaní Japonci byli rozmístěni odděleně od příslušníků jiných národností. Většina zajatců a internovaných pracovala na stavbách; například kontingent 7. táborového oddělení byl nasazen na práci v Altajském traktorovém závodě ¹. Tábor patřil mezi padesát sibiřských táborů zajatců a internovaných s vysokou úmrtností; při kontrole počátkem roku 1946 bylo nahlášeno jen za třetí dekádu ledna z 6666 zajatců a internovaných 83 úmrtí a hned v první dekádě následujícího měsíce z 5576 dalších 90. Tábor byl zrušen patrně počátkem roku 1949.