ANGRENSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 372

ANGRENSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH MINISTERSTVA VNITRA SSSR č. 372 (rus. Angrenskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Ministěrstva vnutrennich děl SSSR № 372 nebo zkr. lager GUVPI MVD SSSR № 372).

V dosud zveřejněných dokumentech je poprvé uváděn na jaře 1946. Byl rozmístěn na severovýchodě Uzbecké sovětské socialistické republice (od roku 1991 samostatná Uzbecká republika; uzb. Özbekiston Respublikosy nebo Özbekiston Žumhurijeti) východně od Taškentu v lokalitě hornického města Angren 1 na stejnojmenné řece. Většinu kontingentu tvořili zajatí japonští vojáci a internovaní občané z Mandžuska a Koreje. Těžili uhlí v místních dolech a pracovali v chemickém kombinátu 2 a ve vojenském průmyslu; zajatci a internovaní z táborového oddělení v 50 km východním směrem vzdáleném starobylém uzbeckém městě KOKANDU pracovali na výstavbě místních strojíren 3. Tábor je zmiňován rovněž v dokumentech z května 1948. Viz rovněž TAŠKENTLAG.

  1. Vybudovaného po dkončení druhé světové války vězni okolních nápravněpracovních táborů z původně malé hornické osady; viz například Angrenlag. ↩

  2. Zřejmě šlo o doly Angrenské uhelné pánve a o hutní a chemický kombinát v Angrenu. ↩

  3. Podle pamětníků byla v Kokandu soustředěna část příslušníků italské menšiny žíjící na Krymu, internovaných od útoku Německa na Sovětský svaz v roce 1941. ↩