PUDOŽSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 447

PUDOŽSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 447 (rus. Pudožskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 447 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 447).

Byl rozmístěný na severu Ruska v Karelo-Finské sovětské socialistické republice (od roku 1956 Karelská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) 115 km východně od Petrozavodska nad ústím řeky Vodly do východní části Oněžského jezera v obci Pudož (fin. Pudahan). Byl zřízen výnosem Rady lidových komisařů Karelo-Finské sovětské socialistické republiky z 19. září 1944 a kontingent měly tvořit tři tisíce německých zajatců a příslušníků dalších armád bojujících po boku Německa proti Sovětskému svazu a internovaných Poláků 1. Tábor měl devět táborových oddělení a zajatci a internovaní pracovali na těžbě dřeva. Při kontrole nedostatků v táboře počátkem roku 1946 byl zjištěn mimořádný nárůst úmrtnosti: v listopadu 1945 bylo nahlášeno 153 úmrtí, v prosinci již 259, v lednu následujícího roku 103, v únoru 132 a v březnu 1946 ještě dalších 49. Podle zprávy kontrolorů zajatci a internovaní nebyli vybaveni oblečením a obutím na místní zimu a chyběla některá táborová zařízení; zvláštní nemocnice nebyla dostavěna a o všechny nemocné zajatce a internované se staralo pouze pět lékařů a osm zdravotníků. Ani okamžité zřízení čtyř ozdravných táborových oddělení (rus. ozdorovitělnoje lagernoje otdělenije) 2 a doplnění zdravotnického personálu nevedlo ke snížení úmrtnosti. Na poradě ministrů vnitra republik a náčelníků krajských a oblastních správ Ministerstva vnitra SSSR byl následně stav tábora označen jako špatný. Přesto je tábor zmíněn ještě ve výkazech k 17. 3. 1947.

  1. Již předtím za finsko-sovětské války 1939-1940 bylo v Pudoži přijímací středisko válečných zajatců (rus. prijomnyj punkt vojennoplennych) s kapacitou dvou tisíc zajatců; středisko bylo zřízeno hned v první den sovětského úroku na Finsko 30. listopadu 1939. ↩

  2. Pudožské ozdravné táborové oddělení (rus. Pudožskoje ozdorovitělnoje lagernoje otdělenije) přímo v Pudoži a další Novostěkljanské ozdravné táborové oddělení (rus. Novostěkljanskoje ozdorovitělnoje lagernoje otdělenije) v nedalekém Novostěkljanném a Kolovské ozdravné táborové oddělení (rus. Kolovskoje ozdorovitělnoje lagernoje otdělenije) v Kolovu asi deset kilometrů západně a ještě dál Podporožské ozdravné táborové oddělení (rus. Podporožskoje ozdorovitělnoje lagernoje otdělenije) v Podporoží. ↩