PŘEMYŠL

PŘEMYŠL (pol. Przemyśl).

Pouze jménem tohoto starobylého polského města ve východním Polsku v bývalém Lvovském vojvodství (pol. wojewódstvo lwowskie), označují polští historici VÝROBNÍ TÁBOR LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (rus. proizvodstvennyj lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl [NKVD] SSSR dlja vojennoplennych), v němž od května do října 1940 bylo internováno kolem 1000 polských vojáků a funkcionářů polské státní správy a úřadů 1, pracujících na stavbě silnice Přemyšl-Lvov. Tábor byl rozmístěn v provizorních barácích na pravém břehu řeky San ve východní části města, která po násilném rozdělení v září 1939 Polska mezi Německo a Sovětský svaz a stanovení v prosinci 1939 demarkační čáry mezi oběma okupačními mocnostmi připadla Sovětskému svazu 2.

  1. O internovaných Polácích viz Andižanský tábor Správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 26 pozn. 1. ↩

  2. Sovětská část Přemyšlu dostala ukr, název Peremyšl (nebo rus. Pšemyšl). Podle polských historiků téměř deset tisíc obyvatel z města a okolí bylo deportováno do táborů ve vnitrozemí Sovětského svazu a město bylo intenzivně rusifikováno. Přijelo několik tisíc přistěhovalců z Ukrajiny a centrálního Ruska. Úředními jazyky byly pouze ukrajinština nebo ruština; kromě jiného bylo změněno devadesát procent názvů ulic na ukrajinské nebo ruské. ↩

    Po útoku Německa na Sovětský svaz v červnu 1941 byla sovětská okupace vystřídána německou; po druhé světové válce byla někdejší demarkační čára nahrazena novou polsko-sovětskou hranicí, pouze posunutou o dvanáct kilometrů směrem na východ (od roku 1990 polsko-ukrajinská hranice), takže celý Přemyšl zůstal v Polsku v dnešním (od roku 1990) Podkarpatském vojvodství (ukr. wojewódstwo podkarpackie).