PRAHA

PRAHA.

Tábor v Praze na Letenské pláni byl zřízen hned po příchodu Rudé armády do hlavního města Československa jako příhraniční tábor (rus. prigraničnyj lager nebo zkr. PL) ¹. Tyto tábory podléhaly týlovým velitelstvím Rudé armády a spolu s přífrontovými sběrnými rozřaďovacími (tranzitními) středisky (rus. prifrontovyj sborno-peresylnyj punkt nebo zkr. prifrontovyj SPP) podřízenými jednotlivým frontům byly zpočátku určeny především pro soustřeďování na dosaženém území sovětských občanů, odvlečených z německou armádou okupovaných oblastí Sovětského svazu na práci do Německa a pro příslušníky Rudé armády, kteří uprchli či byli osvobození z německého zajetí. Koncem války byly příhraniční tábory převedeny pod Správu plnomocníka Rady lidových komisařů pro záležitosti repatriace občanů SSSR z Německa a jim okupovaných zemí (rus. Upravlenije upolnomočennogo Sověta narodnych komissarov [SNK] po dělam repatriacii graždan SSSR iz Germanii i okupirovannych jeju stran). Šlo však pouze o kamufláž mající Lidovému komisariátu vnitra SSSR (rus. Narodnyj komissariat vnutrennich děl SSSR nebo zkr. NKVD SSSR) umožnit zřizování sběrných středisek také v částech Německa okupovaných armádami USA, Velké Británie a Francie a v některých dalších západoevropských zemích; v čele správy stáli dál důstojníci Lidového komisariátu vnitra SSSR a provoz středisek zabezpečovaly vyčleněné speciální jednotky Rudé armády. O okruhu osob shromažďovaných ve střediscích vypovídal rozkaz Správy pro repatriaci při Vojenské radě Střední skupiny vojsk (rus. Upravlenije po repatriacii pri Vojennom sovětě Centralnoj gruppy vojsk) se štábem ve Vídni ze 7. června 1945 ukládající:

• vojáky a poddůstojníky Rudé armády, osvobozené z německého zajetí, soustřeďovat v armádních sběrných rozřaďovacích (tranzitních) střediscích (rus. armejskij sborno-peresylnyj punkt nebo zkr. armejskij SPP) a po prověrce SMĚRŠem odesílat zpět do záložních jednotek Rudé armády nebo do SSSR do nápravněpracovních táborů ²,

• důstojníky Rudé armády, osvobozené z německého zajetí, předávat do zvláštních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. specialnyj lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. speclager NKVD SSSR),

• bývalé příslušníky Rudé armády a civilní osoby v německých službách [míněni byli příslušníci Ruské osvobozenecké armády neboli tzv. vlasovci ³ a sovětští občané vykonávající různé funkce na německou armádou okupovaných územích Sovětského svazu] předávat rovněž do zvláštních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR,

• internované civilní osoby [míněni byli sovětští občané odvlečení z německou armádou okupovaných oblastí Sovětského svazu na práci do Německa neboli tzv. ostarbetři] předávat do frontových sběrných rozřaďovacích (tranzitních) středisek nebo příhraničních prověřovacích filtračních středisek Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. prověročno-filtracionnyj punkt Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. PFP NKVD SSSR) a po prověrce muže odesílat zpět do záložních jednotek Rudé armády a ostatní do Sovětského svazu kromě Moskvy, Leningradu a Kyjeva,

• obyvatelstvo z příhraničních území [míněno bylo obyvatelstvo z oblastí násilně připojených k Sovětskému svazu během druhé světové války] předávat do prověřovacích filtračních táborů Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. prověročno-filtracionnyj lager Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. PFL NKVD SSSR)

• a osiřelé děti odesílat do dětských domovů a útulků Lidového komisariátu školství SSSR (rus. Narodnyj komissariat prosvěščenija SSSR nebo zkr. Narkompros SSSR) nebo Lidového komisariátu zdravotnictví SSSR (rus. Narodnyj komissariat zdravochraněnija SSSR nebo zkr. Narkomzdrav SSSR).

Tábor v Praze na Letenské pláni byl v prosinci 1945 rovněž změněn na ústřední sběrné středisko (rus. centralnyj sbornyj punkt) a repatriační odbor tehdejšího československého Ministerstva ochrany práce a sociální péče sděloval, že

„odeslání do sběrného tábora v Praze-Letné, vedle cirku, podléhají:

a) sovětští občané, kteří přes vypuknutím sovětsko-německé války odcestovali oficiálně z SSR na sovětský cestovní pas,

b) osoby, které od počátku až do ukončení sovětsko-německé války byly příslušníky SSSR a byly na území Československa jakýmkoliv způsopbem dopraveny (příslušníci Rudé armády aneb osoby zavlečené Němci na práci po 22. VI. 1941.

Sem patří též příslušníci států, jichž území byla po ukončení války připojena k SSSR, tedy i příslušníci Podkarpatské Ukrajiny.“

V následujících letech tvořili hlavní kontingent střediska právě obyvatelé Podkarpatské Rusi, hledající po jejím předání Sovětskému svazu útočiště v Čechách a na Moravě nebo na Slovensku. Byli vyhledáváni orgány československé bezpečnosti po celém Československu a násilně předáváni do střediska v Praze a odtud postupně odváženi do Sovětského svazu; zpravidla však do co nejvzdálenějších oblastí na Sibiři nebo ve Střední Asii a nikoliv zpátky na Podkarpatskou Rus (tehdy již Zakarpatskou oblast Ukrajinské sovětské socialistické republiky). Část kontingentu byli pak sovětští občané odvlečení z německou armádou okupovaných oblastí Sovětského svazu na práci do Německa a pod různými záminkami (například sňatky s československými ženami nebo muži) odmítající vrátit se do SSSR; jejich zadržení a předávání do střediska opět prováděla československá bezpečnost často podle přímých pokynů orgánů Lidového komisariátu vnitra SSSR a později Ministerstva vnitra SSSR (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl SSSR nebo zkr. MVD SSSR); po převezení do Sovětského svazu byli rovnou předáváni do nápravněpracovních táborů. Po převzetí moci v Československu v únoru 1948 komunisty začali být do střediska za součinnosti Státní bezpečnosti předáváni také různí sovětskými orgány vyžádáni českoslovenští občané ⁴. Středisko bylo zrušeno až počátkem padesátých let.