PONYŠSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR

PONYŠSKÝ NÁPRAVNĚPRACOVNÍ TÁBOR (rus. Ponyšskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL]).

Další oficiálně používaná označení: Ispravitělno-trudovoj lager (ITL) i Stroitělstvo Ponyšskoj Gidroelektrostanciji (GES); Ponyšstroj; Čusovoj.

Zřízen: 27. 11. 1942.

Zrušen: 26. 2. 1945.

Obnoven: 22. 1. 1946 1.

Znovu zrušen: 15. 5. 1948 reorganizováním na táborové oddělení Správy nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR v Molotovské oblasti (rus. Lagernoje otdělenije Upravlenija ispravitělno-trudovych lagerej i kolonij Upravlenija Ministěrstva vnutrennich děl SSSR po Molotovskoj oblasti nebo zkr. LO UITLK UMVD po Molotovskoj obl.).

Byl podřízen: zpočátku 1941 Hlavní správě táborů průmyslové výstavby Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej promyšlennogo stroitělstva Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GLAVPROMSTROJ či GULPS NKVD SSSR) a od 22. 1. 1946 Správě nápravněpracovních táborů a kolonií Správy ministerstva vnitra SSSR v Molotovské oblasti.

Nacházel se: na středním Uralu v Molotovské (dnes Permská) oblasti.

Správa sídlila: necelých 100 km východně od Permi v městě Čusovoj 2.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1943 1239 3; 1. 1. 1944 3866; 1. 1. 1945 94; 1. 2. 1945 46; 1. 1. 1947 4424 4.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba Ponyšské hydroelektrárny na řece Čusovaja 5; bytová výstavba.

  1. S určením především pro věznění odsouzených k těžkým nuceným pracím. ↩

  2. Tábor byl rozmístěn v povodí řeky Ponyš nedaleko osad, zbudovaných v období násilné kolektivizace sovětského zemědělství na přelomu dvacátých a třicátých let nuceně přesídlenými rolníky z Běloruska, Ukrajina a Estonska; první byly osady Ponyš a Šajtan a později přibyla ještě historiky dnes již zapomenutá a pouze pamětníky připomínaná osada Šišicha (n. Šušicha); viz rovněž Stvor. ↩

    Zvláštní usídlení (rus. specialnoje poselenije nebo zkr. specposelenije) byl systém násilného usidlování nepohodlných osob (skupin osob a dokonce celých národů) ve stanovených místech na vzdáleném a neosídleném území.

    V roce 1996 byl v Čusovém v Muzeu řeky Čusovoj (rus. Muzej istorii reki Čusovoj) zbudován památník vězňům posledních sovětských táborů pro odsouzené pro politické přečiny známých jako Perm-35, Perm-36 a Perm-37 neboli „permský trojuhelník“; viz Molotovlag pozn. 2.

    U osady Ponyš na místě bývalého tábora byl v roce 2000 vztyčen provizorní památník.

  3. Podle jiných údajů 1098. ↩

  4. 3788 vězňů odsouzených k těžkým nuceným pracím. ↩

    Direktivou Ministerstva vnitra SSSR č. 219 z 31. 8. 1946 bylo uloženo přemístit do Ponyšského nápravněpracovního tábora k výkonu trestu práce neschopné „válečné zajatce, odsouzené k těžkým nuceným pracem [do nápravněpracovního tábora]“.

  5. Společně s vězni pracovali na stavbě zřejmě také zvláštní přesídlenci ze zdejších osad. ↩

    Řeka Ponyš je malebný levý přítok řeky Čusovaja; hydroelektrárna nikdy nbyla dostavěna.