POMORJE

POMORJE (čes. Pomoří).

Takto označují pamětníci skupinu táborů na severu Ruska v Karelo-Finské sovětské socialistické republice (od roku 1956 Karelská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) na západním břehu Oněžské zátoky v Bílém moři v historické lokalitě Karelskoje Pomorje (čes. Karelské pomoří). Správa táborů sídlila v městě Kem. V tomto městě bylo již koncem dvacátých let a v první polovině třicátých let sídlo správy SOLOVECKÉHO NÁPRAVNĚPRACOVNÍHO TÁBORA JEDNOTNÉ HLAVNÍ POLITICKÉ SPRÁVY SSSR (viz) a bylo poslední zastávkou vězeňských transportů na pevnině před cestou na Solovecké ostrovy. Po zrušení tohoto tábora byla zařízení v Karelském Pomorji využívána zřejmě táborovými středisky BĚLBALTLAGU (viz) a po druhé světové válce patrně SEGEŽSKÝM TÁBOREM HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 212 (viz) se správou v 130 km jižním směrem vzdálené Segeži.