PIVOVARICHA

PIVOVARICHA.

Vesnice na východní Sibiři v Irkutské oblasti asi 3 km od Irkutska byla ve druhé polovině třicátých let sídlem zvláštního tábora Irkutského Východního odboru Lidového komisariátu vnitra SSSR (rus. Vostočnyj otděl Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR nebo zkr. VO NKVD SSSR); byl rozmístěn na pozemcích bývalé usedlosti nazývané Sídlo Měsíčního krále 1. V roce 1989 byly 250 metrů od tábora objeveny čtyři hromadné hroby obětí zdejších masových poprav z let 1937-1938; každý hrob zaujímal plochu až 300 m2 a mrtví byli ukládáni v několika vrstvách do hloubky kolem pěti metrů. Do roku 2004 bylo exhumováno 304 popravených z prvního hrobu a podle odhadu historiků je v objevených hrobech pohřbeno přes 5000 popravených. Na místě hrobů byla vztyčena Zeď smutku (rus. Stěna skorbi) s fotografiemi dosud identifikovaných obětí.

  1. Rus. Dača Lunnogo korolja; místní název připomínající prvního majitele usedlosti, Poláka, který byl po nezdařeném polském povstání poslán v roce 1864 do sibiřského vyhnanství a podle pamětníků byl stižen částečnou slepotou. ↩