PITKJARANTSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 166

PITKJARANTSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 166 (rus. Pitkjaranskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 166 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 166).

Byl rozmístěný na severu Ruska v Karelo-Finské sovětské socialistické republice (od roku 1956 Karelská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) 152 km západně od Petrozavodsku na severovýchodním břehu Ladožského jezera v lokalitě přístavního města Pitkjaranta (fin. Pitkäranta). Byl zřízen výnosem Rady lidových komisařů Karelo-Finské sovětské socialistické republiky z 19. září 1944 a kontingent mělo tvořit 2000 německých zajatců a příslušníků dalších armád bojujících po boku Německa proti Sovětskému svazu a internovaných Poláků ¹. Pracovali zřejmě v místní celulózce a papírnách. Tábor je zmiňován rovněž ve výkazech k 17. 3. 1947. Viz rovněž SORTAVALA a SUOJARVI.