PETROZAVODSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 120

PETROZAVODSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 120 (rus. Petrozavodskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 120 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 120).

Nacházel se na severu Ruska v Karelo-Finské sovětské socialistické republice (od roku 1956 Karelská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) na severozápadním břehu Oněžského jezera v lokalitě města Petrozavodska. Byl zřízen výnosem Rady lidových komisařů Karelo-Finské sovětské socialistické republiky z 19. září 1944 a kontingent tvořilo osm tisíc německých zajatců a příslušníků dalších armád bojujících po boku Německa proti Sovětskému svazu a internovaných Poláků ¹. Byl rozdělen na osm táborových oddělení: na severu města v osadě u Solomenské cihelny (dnes součást města Solomenskoje) bylo táborové oddělení s kapacitou 500 zajatců a internovaných, u Sulažgorské cihelny (dnes rovněž součást města Osada Sulažgorské cihelny; erus. Posjolok Sulažgorskogo kirpičnogo zavoda) s kapacitou rovněž 500, následovala táborová oddělení u strojíren Severní hranice (vol. z rus. Severnaja točka; dnes loděnice Avantgard), u naftových vrtů a u lesní průmyslové školy, další se zabývalo pomocnou zemědělskou výrobou a komě toho byla táborová oddělení také v městech Kondopoga a Mědvěžjegorsk ². Většina zajatců a internovaných pracovala pro Lidový komisariát (od roku 1946 Ministerstvo) bytové výstavby SSSR (rus. Narodnyj komissariat [Ministěrstvo] graždanskogo žiliščnogo stroitělstva SSSR nebo zkr. Narkomgraždanžilstroj [Mingraždanžilstroj] SSSR) na obnově válkou zničeného města a místních podniků. Součástí tábora byla zvláštní nemocnice č. 5879 (rus. specialnyj gospital № 5879 nebo zkr. specgospital № 5879) se 400 lůžky. Poslední zajatci a internovaní opustili tábor v dubnu 1949.