PEČORLAG

PEČORLAG (z rus. Pečorskij ispravitělno-trudovoj lager [ITL] neboli čes. Pečorský nápravněpracovní tábor).

Zřízen: 24. 7. 1950 sloučením SEVPEČLAGU a SEVŽELDORLAGU (oba viz).

Zrušen: 5. 8. 1959 1.

Byl podřízen: zpočátku Hlavní správě táborů železničního stavitelství Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije lagerej železnodorožnogo stroitělstva Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULŽDS MVD SSSR); od 2. 4. 1953 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva spravedlnosti SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva justiciji SSSR nebo zkr. GULAG MJu SSSR); od 28. 1. 1954 Hlavní správě nápravněpracovních táborů Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje upravlenije ispravitělno-trudovych lagerej Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GULAG MVD SSSR); od 7. 10. 1955 Ministerstvu vnitra Komijské autonomní sovětské socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Komi avtonomnoj sovětskoj socialističeskoj republiky nebo zkr. MVD Komi ASSR); od 31. 1. 1957 Hlavní správě nápravněpracovních kolonií Ministerstva vnitra SSSR (rus. Glavnoje Upravlenije ispravitělno-trudovych kolonij Ministěrstva vnutrennich děl SSSR nebo zkr. GUITK MVD SSSR); od 1. 12. 1957 Ministerstvu vnitra Ruské sovětské federativní socialistické republiky (rus. Ministěrstvo vnutrennich děl Rossijskoj sovětskoj federativnoj socialističeskoj respubliky nebo zkr. MVD RSFSR). Během devíti let činnosti Pečorlagu byl šestkrát vyměněn jeho řídící orgán (sic!)

Nacházel se: na severu Ruska v Komijské autonomní sovětské socialistické republice (dnes Republika Komi v rámci Ruské federace) 2.

Správa sídlila: v železniční stanice Pečora a později ve stejnojmenném městě 3.

Oficiálně udávané počty vězňů: 1. 1. 1951 59408; 1. 1. 1952 38926; 1. 1. 1953 47001; 1. 1. 1954 23678; 1. 1. 1955 18505 4; 1. 1. 1956 10046; 1. 1. 1957 7389; 1. 1. 1959 12773.

Zaměstnání vězňů podle údajů z dochovaných hlášení a výkazů: stavba druhé koleje na železniční trati Velsk na jihu Archangelské oblasti─Vorkuta za severním polárním kruhem (délka tratě byla více než 2000 km); stavba železniční tratě Vorkuta─Chalmer 5 (délka tratě naopak pouze několik desítek kilometrů) a železniční tratě Chanovej─Šachta 6; stavba druhé koleje na železniční trati Belki─Iosser (na jihovýchodě republiky asi 400 km od Pečory); stavba opravárenského depa a elektrárny v Solvyčegodsku (v sousední Archangelské oblasti); stavba depa ve stanici Pečora a depa ve stanici Inta; bytová výstavba; práce pro Velskou stavební správu Ministerstva dopravy SSSR (rus. Ministěrstvo putěj soobščenija SSSR nebo zkr. MPS SSSR) 7; práce pro stavební odbory a pomocné provozy správy Jihopečorské stavby Hlavní správy železniční výstavby na Dálném východu a Sibiři Ministerstva dopravního stavitelství SSSR (rus. Upravlenije Južnopečorskogo stroitělstva Glavnogo upravlenija železnodorožnogo stroitělstva Dalněgo Vostoka i Sibiri Ministěrstva transportnogo stroitělstva SSSR nebo zkr. Upr. Južnopečorskogo stroitělstva GUŽDS Dalněgo Vostoka i Sibiri Mintransstroja SSSR); práce pro Pečorstroj Ministerstva dopravního stavitelství SSSR 8; práce pro kombinát Vorkutaugol 9; práce pro Pečorskou paroplavbu (na řece Pečoře); stavba železniční tratě Čum─Labytnangi v sousedním Jamalo-Něneckém autonomním okruhu; práce pro Rakpaský průmyslový kombinát na jihozápadě republiky 10; práce pro zařízení Uchtižemlagu (viz) 11; všechny práce po zrušeném Minlagu; vybavenost přístavu Narjan-Mar v Něneckém autonomní okruhu (přístaviště, skladiště, bytovky, elektrárna); stavba přístaviště v Pečoře; stavba uhelného skladiště v železniční stanici Ira-Iol (dnes Irajol) jižně od Pečory; výroba alabastru; výroba vápna; práce v cihelně; těžba dřeva; zemědělské práce; těžba grafitu; těžba kamene a písku; těžba zeminy; výroba přepravních beden; organizační a provozní práce na Stavbě 509.

  1. Část táborů byla předána Vorkutpečlagu (viz) a část Správě vězeňských zařízení Ministerstva vnitra Komijské autonomní sovětské socialistické republiky (rus. Upravlenije mest zaključenija Ministěrstvo vnutrennich děl Komi avtonomnoj sovětskoj socialističeskoj republiky nebo zkr. UMZ MVD Komi ASSR). ↩

  2. Podle výpovědí pamětníků, zaznamenaných v první polovině padesátých let ruskými historiky Jakovlevem a Burcevem, tvořilo Pečorlag v roce 1946 šest táborových oddělení a v roce 1950 deset táborových oddělení. Jiní pamětníci se zmiňují o patnácti odděleních. ↩

    Nejznámějšími bylo 1. táborové oddělení přímo v Pečoře, 2. táborové oddělení za Intou u železniční stanice Kočmes, 4. táborové oddělení v lokalitě osady Košma (patrně zkom. z Kožva), 7. táborové oddělení severovýchodně od Pečory ve Vorkutském okrese v osadě Sivaja Maska a 10. táborové oddělení v Intském okrese v Abezu. Pamětnici vzpomínali rovněž na samostatné táborové oddělení v Intě a v Solvyčegorsku.

    Byla zaznamenána také vzpomínka na tábor Pečorlagu až na území Karelské autonomní sovětské socialistické republiky (v letech 1940─1956 Karelo-Finská sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus).v dnešním Pudožském okrese u ústí řeky Vodla do Oněžského jezera v osadě Šalskij.

    Jakovlev s Burcevem podle vzpomínek pamětníků sestavili také seznam občanů jiných zemí, kteří byli v Pečorlagu vězněni společně s Rusy. Šlo o občany (citujeme v abecedním pořádku) Belgie, Československa, Francie, Itálie, Jugoslávie, Maďarska, Nizozemska, Polska, Rumunska, Řecka, Španělska a Turecka. Samozřejmě mnoho vězňů pocházelo z Ukrajiny, z pobaltských zemí a z Kavkazu.

    V letech 1929─1960 bylo v různých dobách v Komijské ASSR ještě osmnáct dalších ústředně řízených táborů (táborových komplexů). Podle místních komijských historiků bylo například jen v roce 1942 ve všech táborech na území Komijské ASSR přes 300000 vězňů.

    Po rozpadu sovětského režimu se však situace příliš nezměnila a v roce 2003 bylo na stejném území dokonce 40 Nápravních kolonií Hlavní správy výkonu trestu Ministerstva spravedlnosti Ruské federace (rus. Ispravitělnaja kolonija Glavnogo upravlenija ispolněnija nakazanija Ministěrstva justicii Rossijskoj federaciji nebo zkr. IK GUIN Minjust RF)!

  3. V Pečorském okresu během let 1938-1960 sídlily čtyři táborové správy; z toho tři v Pečoře. ↩

    Dnes sídlí v Pečoře pouze jedna správa nápravní kolonie; zato v okrese je jich celkem pět.

  4. Podle jiných údajů 19686. ↩

  5. Obec Chalmer dnes již neexistuje (zrušena v roce 1994). ↩

  6. Chanovej byla dnes již zrušená osada (od roku 1966) jižně od Vorkuty. ↩

  7. Šlo o stavbu železniční tratě Velsk─Konoša prováděnou vězni Velského táborového oddělení (rus. Velskoje lagernoje otdělenije [LO]). Vzdálenost tábora téměř 900 km od správy táborového komplexu nebyla neobvyklá zejména na Sibiři nebo ve Střední Asii. ↩

  8. Stavebně montážní práce; těžba dřeva; nakládka a vykládka materiálu. ↩

  9. Dodnes největší těžební podnik v Komijské republice. ↩

  10. Těžba a zpracování dřeva; výroba spotřebního zboží. ↩

  11. Práce pro Uchtinský kombinát Ministerstva ropného zpracovatelského průmyslu (rus. Ministěrstvo něftěpererabatyvašuščej promyšlennosti SSSR nebo zkr. MNP SSSR); práce pro Správu výrobního zásobování Glavněftěursu téhož ministerstva; práce pro „podnik p. schr. 3179 organizace p. schr. 979 MSM“ (zkr. z rus. Ministěrstvo sredněgo mašinostrojenija SSSR neboli čes. Ministerstvo středního strojírenství SSSR); práce pro Uchtinskou cihelnu trustu Kotlasbumstroj. ↩