PACHTA-ARAL

PACHTA-ARAL.

Pamětníci připomínají v tomto městě (dnes Pachtaaral) v Hladové stepi 1 ve střední Asii na hranici Čimkentské oblasti (dnes kaz. Ongtüstik Kazakstan oblysy) v jižním Kazachstánu (od roku 1991 samostatná Kazašská republika; kaz. Kazakhstan Respublikasy) a oblasti Syrdarija ve východním Uzbekistánu (od roku 1991 samostatná Uzbecká republika; uzb. Özbekiston Respublikosy nebo Özbekiston Žumhurijeti) především PACHTA-ARALSKÝ TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 29 (viz) z let 1943-1947. Zajatci pracovali na bavlníkových plantážích a prováděli údržbu zavlažovacího systému. Už od počátku třicátých let byl známý zdejší sovchoz s mnoha filiálkami v obou republikách 2. Byl vybudován na předtím neobdělávané půdě a využíval výhradně nucenou práci nejprve vězňů SAZLAGU (viz) a později především přesídlenců. V první polovině třicátých let to byli v první polovině třicátých let to byli hlavně kulačtí přesídlenci z Povolží, západní Ukrajiny a Finové z Leningradské oblasti a koncem třicátých let příslušníci polské armády převezení po sovětské okupaci východních území Polska v září a říjnu 1939 do internace v Sovětském svazu 3 a po anexi Sovětským svazem pobaltských zemí také Litevci 4. Ve čtyřicátých letech přibyli nuceně přesídlovaní obyvatelé severního Kavkazu a později Korejci 5.

  1. Rus. Golodnaja stěp a kaz. Bětpakdola (n. Bědpak-Dola); rovina na kazašsko-uzbeckých hranicích dnes s rozsáhlým zavlažovacím systémem pro pěstování bavlny. ↩

  2. O sovchozech viz Atbasarský nápravněpracovní tábor pozn. 2. ↩

  3. Viz Andižanský tábor Správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 26 pozn. 1. ↩

  4. Viz Amguňlag pozn. 2. ↩

    Viz Kurgan-Ťube pozn. 3 a 4.

    O původu slova kulak viz Narymlag pozn. 3.

    Přesídlenci z východních území Polska byli soustředěni hlavně v sovchozní filiálce v osadě Slavjanka.

  5. Viz Kamenlag pozn. 2. ↩

    Do Pachta-Aralu tehdy přesídlilo například také 1227 Karačajevů. Místo v roce 1943 zrušené Karačajevské autonomní oblasti byla až v roce 1957 zřízena Karačajevsko-čerkesská autonomní oblast; od roku 1991 Karačajevsko-čerkesská republika (rus. Karačajevo-Čerkesskaja respublika) v rámci Ruské federace.