PADOZERO
Pouze názvem stejnojmenné železniční stanice na jihu Karelo-Finské sovětské socialistické republiky (od roku 1956 Karelská autonomní sovětská socialistická republika a dnes Respublika Karelija v rámci Ruské federace; fin. Karjala nebo Pohjois-Karjalan Lääninhallitus) nazývají pamětníci tábor u sedm kilometrů severně vzdáleného malého jezera Nižněje Padozero. Byl vybudován v březnu 1945 pro 1500 vězňů BĚLBALTLAGU (viz), kteří měli opravovat zařízení Bělomořsko-baltského průplavu, zničená během druhé světové války 1. V dubnu téhož roku bylo však rozhodnuto umístit v něm 2. táborové oddělení UCHTICKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 517 (viz) s kontingentem 1001 německých žen internovaných Rudou armádou počátkem roku 1945 po dobytí východního Pruska. Tábor byl obehnán plotem z ostnatého drátu a sestával ze čtyř dřevěných baráků s poschoďovými pryčnami; na jednu ženu připadal prostor o velikosti 1,3 m2. Na praní prádla měly ženy tři koryta a lázeň mohla pojmout pouze 25 žen za hodinu. Jídelna pro 200 internovaných byla bez lavic a stolů a zpočátku dokonce bez jídelních misek. Chyběly nádoby na vodu a ženy hasily žízeň sněhem. Mnoho vyčerpaných žen nevydrželo strádání a umíraly; první zemřely hned po příchodu do tábora a byly pochovány do mělkých jam vykopaných v zmrzlé půdě (pohřbívány byly bez rakví jen v nočních košilích). Většina internovaných společně z kontingentem dvaceti Maďarů pracovala v lese a část v nedalekém vápenném lomu a současně začaly stavět další tábor v nedaleké vesnici Čalna 2. V červnu a v červenci podlehlo 34 žen tyfové epidemii. Koncem července bylo 598 žen převedeno do BĚLBALTLAGU do zemědělského táborového oddělení VIČKA ve stejnojmenné osadě u Mědveěžjegorska. 217 žen a padesát mužů, kteří dosud nedosáhli šestnácti let, bylo 15. 8. 1945 odesláno do frontového rozřaďovacího (tranzitního) tábora v polské Poznani a propuštěno domů. V září bylo propuštěno dalších 59 internovaných a zbylé ženy byly předány do KANDALAKŠSKÉHO TÁBOR HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 513 (viz) a muži do PETROZAVODSKÉHO TÁBORA HLAVNÍ SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU [od roku 1946 MINISTERSTVA] VNITRA SSSR č. 120 (viz). V zápětí nato byl tábor v Padozeru zrušen 3.