OSVĚTIM

OSVĚTIM.

Podle slovenských pamětníků byl po druhé světové válce v tomto městě (něm. Auschwitz; pol. Oświecim) nedaleko Krakova v dnešním jižním Polsku (vojvodství Malopolské; pol. województwo malopolskie) tábor Lidového komisariátu vnitra SSSR pro občany Maďarska a dalších zemí internované sovětskými orgány na území obsazeném Rudou armádou; kromě civilního obyvatelstva byli mezi nimi také příslušníci armády Slovenské republiky, bojující po boku Německa proti Sovětskému svazu, a četní Slováci ze slovenských okresů okupovaných v roce 1939 Maďarskem, mobilizovaní do armády maďarské. Tábor byl umístěn v části komplexu bývalých nacistických vyhlazovacích a koncentračních táborů 1.

  1. Vězni nacistických táborů byli osvobozeni Rudou armádou 27. ledna 1945; v mnoha zemích je tento den připomínán jako Den památky obětí holocaustu. Vzápětí byly však některé tábory znovu zprovozněny pro nové oběti. ↩

    Na základě toho mne odevzdali do zajateckého tábora v Popradě a odtud mne s dalšími vezli do Českého Těšína a do Polska. Odtud pěšky do tábora v Osvětimi. Tři týdny jsme chodili pod šibenicemi, potom nás převedli do tábora, kde předtím spalovali lidi. Po dvou týdnech nás vezli do SSSR, do Penzy.

    Ze vzpomínek bývalého internovaného Slováka, in Peter Juščák, Odvlečení, Bratislava 2001, s, 45-46, ukázku ze slovenštiny přeložila Kateřina Jánská.

    Penza je město na jihovýchodě evropské části Ruska 709 km od Moskvy a cílem zřejmě byl Penzský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu vnitra SSSR č. 161.