OSTAŠKOVSKÝ TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 41

OSTAŠKOVSKÝ TÁBOR SPRÁVY PRO ZÁLEŽITOSTI VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ A INTERNOVANÝCH LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR č. 41 (rus. Ostaškovskij lager Upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata vnutrennich děl SSSR № 41 nebo zkr. lager UVPI NKVD SSSR № 41) 1.

Byl zřízen v roce 1943 severně od Moskvy v Kalininské (dnes Tverská) oblasti asi 10 km od města Ostaškova v bývalém klášteře Nila Stolebenského (rus. Nilo-Stolebenskaja pustyň nebo Nilova pustyň) na ostrově 2 uprostřed jezera Seliger přejmenováním dosavadního OSTAŠKOVSKÉHO ROZŘAĎOVACÍHO TÁBORA LIDOVÉHO KOMISARIÁTU VNITRA SSSR PRO VÁLEČNÉ ZAJATCE (viz). Zpočátku v něm byli pouze zajatí němečtí vojáci, ale po válce byl určen především pro sovětské občany, kteří se vraceli z Německa, kam byli odvlečeni na práci, nebo příslušníky Rudé armády, vracející se z německého zajetí, neboť obojí bylo sovětským režimem považováno za „zradu“; pro mnohé zdejší internace pokračovala ještě dalším pobytem v nápravněpracovním táboře. Kontingent pracoval převážně na těžbě dřeva 3. Po zrušení tábora v roce 1947 zůstal klášter opuštěný a teprve v roce 1960 byl v něm zřízen Dům invalidů 4. Viz rovněž OSTAŠKOVLAG.


  1. V roce 1945 byl přejmenován na Ostaškovský tábor Hlavní správy pro záležitosti válečných zajatců a internovaných Lidového komisariátu [od roku 1946 Ministerstva] vnitra SSSR č. 41 (rus. Ostaškovskij lager Glavnogo upravlenija po dělam vojennoplennych i internirovannych Narodnogo komissariata [Ministěrstva] vnutrennich děl SSSR № 41 nebo zkr. lager GUVPI NKVD [MVD] SSSR № 41). 

  2. V dochovaných dokumentech je ostrov označován jako Stolbnoje nebo Stolbnyj. 

  3. Tábor poskytoval pracovní sílu také pro Lidový komisariát (později Ministerstvo) lehkého průmyslu SSSR (rus. Narodnyj komissariat [Ministěrstvo] ljogkoj promyšlennosti SSSR nebo zkr. Narkomlegprom [Minlegprom] SSSR); například téměř půl tisíce zajatců pracovalo v ostaškovském kožedělném závodě (dnes akciová společnost Ostaškov-koža). 

  4. Po válce byla součástí tábora zvláštní nemocnice č. 1 (rus. specialnyj gospital № 1 nebo zkr. specgospital № 1) umístěná přímo v Ostaškovu ve třech budovách místní základní školy; ještě v letech 1948-1949 měla 500 lůžek a „obsluhovala“ všechny zajatecké a internační tábory v Kalininské oblasti.